Režie:
Stanislav RemešScénář:
Jindřich VodičkaKamera:
Miloslav ŠpálaHudba:
Ferdinand HavlíkHrají:
Radovan LukavskýObsahy(1)
Loutkový film, vytvořený na motivy indiánských bájí, které vycházejí ze skutečnosti. (oficiální text distributora)
Recenze (6)
Pěkně zpracováno, indiánská pohádka nenudí, je zajímavá a svým způsobem originální. Animace je pěkná a přehledná a ač oficiální text distributora (což by mě mimochodem zajímalo, kdo v tomhle případě je - televize?) proklamuje loutky, jedná se o klasickou metodu ploškovou, papírkovou. Největší plus je ale namluvení Radovanem Lukavským, jeho hlas je skvělej všude a tady snad ještě o něco víc. ()
Škoda té strašlivé animace, která snižuje film na jakýsi obrázkový příběh ze stránek pionýrských časopisů té nejodpornější dekády dvacátého století; ale ano: vždy(ť) jde ještě zavřít oči. …aneb jak si středoevropané za Železnou oponou představovali Indiány. ()
Tato pohádka mě moc nenadchla. Je z indiánského prostředí, jako pověst je to ale moc pěkné, pokud se vám příběhy o indiánech líbí. Zaujala mě přeměna zlé postavy na zvířata – jak to animačně vytvořily ()
Indiánská pohádka na motivy části Longfellowovy Písně o Hiawathovi ve Sládkově překladu. V žánru českého animovaného filmu ne zcela tradiční metoda ploškové animace na mě působí lehce komisově - ale mám na mysli komiksy z pionýrských časopisů typu Ohníček, na které už si pamatuju jen velmi matně. Dýmka míru mi díky použité animaci poskytla výlet do mého hluboce skrytého povědomí dávných zašlých časů, přičemž právě díky podobnosti mých vzpomínek a námětu (období indiánského amerického Západu, čili de facto také dávné zašlé časy) podpořila celkový umělecký zážitek z tohoto krátkometrážního filmu. Ale to spíš jen bezděčně díky mému věku. Jinak ale průměr, který víckrát už vidět nemusím... ()
Solidně zvládnutý indiánský animovaný film. Hodnocení: 60 % ()
Indiánské pohádky nejsou mým šálkem čaje, ale pěkné to je. A určitě dokazuje bohatou výtvarnou a tematickou šíři české animované tvorby, o níž se domnívám, že se v Česku podceňuje a není veřejnosti příliš známá (rozhodně to nejsou jen Večerníčky, medvědi od Kolína a Werichovy pohádky, to jsou jen třešničky na dortu). Klasický ploškový film (proč distributor uvádí, že loutkový?), jemuž velmi prospívá silná obrysová linka přispívající ke kompaktnosti postav při rozpohybování (okamžitě jsem si vzpomněla na Ladova Kocoura Mikeše). Hlas Radovana Lukavského je charismatický a posadí vás do křesel, že budete sedět bez hnutí a dívat se a poslouchat. Výtvarníkem je sám režisér příběhu Stanislav Remeš. Za úvahu stálo převést text do současného jazyka, archaismy mohou být místy nesrozumitelné (např. už jen pořádek slov). ()