Dnes naposled

„To já když si řeknu dost, hotovo! Do vočí! “ – „No, to já si dycky řikám na Silvestra a vydržím to nejdýl do Novýho roku.“ Takřka konstantní deprese, která má sice pár momentů vyvolávající divákův úsměv, ale ten vždy brzy zamrzne. Stejně jako ty záchvěvy naděje, které za chvíli rázně zhasnou. A pak jsou tu ty moc „pěkné“ postavičky, těžko říct na koho je smutnější pohled. Houslový virtuóz, inženýr (který má doma syna, co se potatil), továrník rozprodávající cennosti a holič přiživující se na ostatních. A řada jiných zainteresovaných postav, které vydělávají nebo strádají na jejich závislosti. Film má nemálo silných (např. Smolík a jeho halucinace s Rachmaninovem a večírky minulosti) či jinak význačných scén (Ráž čekající na holiče a odolávající voňavému pokušení). A konec by mohl být i vcelku překvapivý (nebýt nechutného spoileru ve zdejším obsahu). Silné 4*, jakkoliv se na film zrovna moc pěkně nekoukalo. „Neměl bych jít s vámi?“ – „Vy se vo ně bojíte?“ – „No to ne.“ – „No proto, přece se neznáme vod včerejška.“ (13.07.2016)

Zapomenutý film, jehož téma je aktuální v každé době. Často jsem se smál, ale pravda je, že toto dílo je velmi vážné. Zdeněk Štěpánek předvedl přesvědčivý výkon, v roli hospodského netypicky vynikající Menšík, kterého bych spíše čekal u stolu a opravdu bravurní Jaroslav Mareš. Tomu jsem jeho opilecké kousky opravdu věřil. Kdo se v některé filmové postavě aspoň trochu poznal? Ten by měl asi myslet na to, že dnes je to opravdu naposled... (31.12.2010)

Klobouk dolů. Přestože je to trochu překombinované a malinko černobilé (mimo jiné, žádná ženská se nenapije ani kapky alkoholu), herecké výkony vybrousily film do jasného poselství. A to je opravdu silné. Scény s prázdným bytem, vyholenou "pěšinkou", loučením s alkoholem, atd... jsou nezapomenutelné! Zajímavé je, že Vladimír Menšík je zde jako pingl a vůbec nepije. (19.06.2006)

Fričovo Rekviem za sen, film, který jako by nepatřil do české kinematografie ani do 50. let – samotným tématem, jen uměřenou mírou mentorování, nelichotivými narážkami na znárodnění, nemilosrdností obrazů pijácké nesvobody, převážně moderním herectvím (i ten Štěpánek výjimečně hraje jako ve filmu a ne jako na divadle – a je opravdu výbornej a není sám), důvěrou ve schopnost diváka domýšlet si souvislosti, které se mu nestrčí až pod nos (u pointy předposlední scénky je ta důvěra možná až přílišná, k nepochopení stačí v předchozím ději dvakrát ve špatnou chvíli mrknout) a ve výsledku skutečnou, mrazivou působivostí; po tomhle filmu si šláftruňk nedáte a docela snadno se vám může stát, že budete zpytovat svědomí stran svých vlastních závislostí a jiných způsobů vyhýbání se životu. Hvězdička dolů za rezidua dobové poplatnosti a až příliš literárně vysoustružený závěr. (11.12.2016)

Jednoznačně nejlepší film o metle, které se říká démon alkohol. Z těch mistrovských hereckých výkonů VŠECH zůčastněných sakramentsky mrazí!! Obzvláště slizkou a odpornou roli si střihl Jaroslav Mareš v roli podvodníčka Rendla. Delírium tremens v podání Františka Smolíka v roli zkrachovalého továrníka Taupeho je neskutečný. A tak bych mohl o každém něco napsat. Zkrátka geniální a pravdivá sonda do duší alkoholických ztroskotanců. " Jdete ještě s námi? " " Nene, z toho kouká zase ráno, to já znám! " Edit : síla tohoto snímku se potvrzuje, restaurovaná verze je v kině královský zážitek. LFŠ UH 2022. (07.02.2014)