Dnes naposled

VÍTE TAM, ZA OKNEM, TAM JE VEŘEJNOST...ALE TADY, TO JE MŮJ PRIVÁT... Člověk si řekne: co je na tom? Pokud ano, měl by se podívat na tenhle opravdový film. Herecké výkony jsou famózní a scéna, při níž František Smolík stojí uprostřed velkého bytu jen se starými kamny a několika rozbitými vázami, děsí... (11.08.2002)

Magická přitažlivost alkoholu dokreslená hudbou Jiřího Srnce. Za stěžejní scénu považuji, když sedí Mašek (Vladimír Ráž) u Zemánka (JIří Sovák) a je fascinován grogem ve sklenici před sebou. Opatrně bere sklenku do ruky jakoby se laskal, přivoní. Nakonec podléhá a grog vypije. Krásně jsou vykreslené i partnerky alkoholiků a jejich rodiny. Na téma závislosti byla natočena už řada snímků, ale tento považuji za velice vytříbený. (08.01.2015)

Filmů o alkoholu jsem mnoho neviděl. Tento je však svým způsobem vyjímečný. Tento film je sondou do života několika pravidelných štamgastů s různým vztahem k alkoholu. Jsou zde zachyceny snad všechny fáze alkoholismu - úplný začátečník i člověk, který je se svým osudem smířený. Film zobrazuje alkoholismus v plné kráse. Lidé jsou skutečně v situaci, ze které není úniku. Film nezbývá než vřele doporučit. K dnešnímu dni zde má 797 hodnocení a obecně si myslím, že není příliš známý, což je ale kurevská škoda, neb se jedná o problém maximálně aktuální. A aktuální je bezmála 100 let. 3* (02.01.2013)

Úžasný závěr. Zacpával jsem si uši, odvracel zrak, chodil jsem po místnosti, abych unikl pocitu trapnosti. Před prstem, který varovně kynul "Takhle to dopadá", však nebylo lze utéci. Věřím, že tohle někdy lehce šablonovité, každopádně však působivé, memento může lidem závislým skutečně pomoci, aby si svou závislost přiznali a začali s ní něco dělat. Blaze těm, kdo nejsou žádnou svazováni. (Když pomyslím kolikrát za den kontroluji e-mailovou schránku a kolik sladkého jsem s to spořádat na posezení, nejsem si jist, že mezi ty blažené patřím.) (27.09.2006)

Fričovo Rekviem za sen, film, který jako by nepatřil do české kinematografie ani do 50. let – samotným tématem, jen uměřenou mírou mentorování, nelichotivými narážkami na znárodnění, nemilosrdností obrazů pijácké nesvobody, převážně moderním herectvím (i ten Štěpánek výjimečně hraje jako ve filmu a ne jako na divadle – a je opravdu výbornej a není sám), důvěrou ve schopnost diváka domýšlet si souvislosti, které se mu nestrčí až pod nos (u pointy předposlední scénky je ta důvěra možná až přílišná, k nepochopení stačí v předchozím ději dvakrát ve špatnou chvíli mrknout) a ve výsledku skutečnou, mrazivou působivostí; po tomhle filmu si šláftruňk nedáte a docela snadno se vám může stát, že budete zpytovat svědomí stran svých vlastních závislostí a jiných způsobů vyhýbání se životu. Hvězdička dolů za rezidua dobové poplatnosti a až příliš literárně vysoustružený závěr. (11.12.2016)