Poklad

Stejně jako kopání pokladu postupuje pomalu, ani film nikam nespěchá. Filmy v podobném tempu mám rád, ale tady bych občas přidal. Dialogy jsou sice dobré, příběh jednoduchý, přesto zajímavý, jenže to na udržení pozornosti občas nestačí. Filmu hodně dopomáhá humor, který není vždy na první pohled patrný, ale kdo sleduje, odhalí. Přeci jen jde především o tři hlavní postavy (všechny civilně, přesto kvalitně zahrané) a vlastně nejen jejich životy, touhy... Za vůbec nejkomediálnější scény považuji rozhovor se šéfem a začátek hledání. I když s postupem času už byl ten zvuk detektoru opravdu otravný. Závěr zajímavý, pro mě nečekaný... a zase dává otazník nad tím, co nebo kdo je pro Costiho onen poklad. 60% (05.06.2016)

Když tu čtu ty nadšené komenáře z Varů ..... Ano, naše šedesátky se tam s námahou dají v těch dialozích jemně cítit. Ale taková legrace to zdaleka není. A, že by "Pod zdanlivou jednoduchosti a nekdo by rekl naivnosti se skryvaji barvite vrstvy asi jako v dejinach zahrady, ve ktere je mozna poklad. Perfektne vybalancovana hranice mezi hloubkou, ironickou kritikou spolecnosti a humorem" ? Hmm, tak to těžko. Já tam spíš ze všeho cítím tu kulturu východní (skororuské) společnosti, která mě neskutečně irituje. Anebo jsem od toho čekal prostě moc. (23.08.2016)

89 minut a ten film se táhnul jak páteční warskej koncert Lucie. Jestli vás teda baví koukat desítky minut na chlápka s hledačem kovu jak se prochází po zahradě...No co budu řikat, na chvilku jsem to v Hnusovce zalomil. A ten "překvapivý konec" byla taky pěkná sračka. Je teda fakt, že distributor nelže, bylo to nečekaný...a taky úplně debilní. Dobrej byl ten rozhovor o nevěře se šéfem. (60%) (11.07.2015)

Možná, až budu starší, tak tenhle snímek ocením více, ale zatím se mi to tolik nepodařilo, i když se musí nechat, že mě mile překvapilo, jak kvalitní film je možné natočit skutečně kdekoli v Evropě. Jen to chce mít peníze a touhu jít do toho. Konverzační komedie, která není tak komická, jak byste si představovali, ale která má chytrý scénář. (17.10.2016)

Neobeznámenost s dílem Porumboii a důvěra k příslušnosti do žánru komedie, do kterého je Poklad distributory rvaný může nejednomu důvěřivému divákovi přivodit krušné časy. Dlouhé horizontální záběry před kterými se dějí věci tak civilní, že jeden zalituje, že čas věnovaný filmu mohl věnovat tomu, aby vykopal pařez na zahradě a hlavně vůbec nelze vydedukovat, kam to celé směřuje. Že ten útvar získá nějaký smysl až poslední scénou není špatný tah, zejména tím, že celý ten komediální rámec dojde divákovi až s Laibach v uších, jež výborně podkládají zařazení celého filmu do škatulky současné absurdity. (24.05.2016)