Mahi a Heiran

Spíš než o lidských právech Afghánců mi přijde, že je to o tom, že většinou mají rodiče pravdu, ale nikde na světě je jejich děti neposlechnou a dělají si, co chtějí. Že rodiče měli pravdu, zjistí, až když je pozdě. Ne, že já bych kdy byla jiná. Nevím, jestli tyhle filmy dokážu hodnotit objektivně, myslím tím filmy z jiného kulturního prostředí a z koutů světa, kde jsem nikdy nebyla a pravděpodobně se tam ani nikdy nepodívám. Zajímá mě všechno - jak vypadají města, krajina, co lidé nosí na sobě, jaká mají gesta, jak mluví, jak se chovají, jaké mají zvyky, co jedí. A o tomhle všem jsem se toho z filmu dozvěděla hodně. I když jsem většinu filmu měla chuť Mahi nařezat na zadek, na konci jsem uronila i kroupu. Ponurou náladu celého příběhu dokresluje jednoduchá melancholická melodie. (15.01.2012)

Tvrdohlavá íránská středoškolačka z vesnice se zamiluje do mladého ilegálního studenta jako dělníka a jde za ním do Teheránu. Rodina odmítne jim požehnat a jsou podporováni pouze dědečkem. Ale mladík je vypovězen... (25.01.2023)

U tohohle filmu mám problém s tím, že když vím, že to je první hraný film dokumentární režisérky, tak si nejsem jistá, jestli jakési kostrbaté vedení, naivní herectví a celkový do amatérského filmu stylizující se efekt je chtěný, nebo nechtěný. Ať žijí divné věty. Tak. (20.01.2012)