Temnota

Giallo, v rámci filmografie Daria Argenta najbližší Deep Red - tzn. krvavé vraždy v podaní širokoúhlej kamery. Celkovo je však Tenebre priemerné dielo, o pol hviezdy slabšie ako spomínaná klasika. Mystérium a atmosféra sú v ňom slabšie a i ona kamera skôr iba sprevádza, než vyzdvihuje. Miera gore sa každou vraždou stupňuje a v závere vyúsťuje do scény, pre ktorú nebanujete ani sekundu, strávenú pri predošlej polo-omáčke. Pre fanúšikov subžánru povinnosť. (09.06.2003)

Citát z najnovšej knihy amerického spisovateľa Petra Neala: "Ten impulz sa stal neodolateľným. Bola len jediná odpoveď na zúrivosť, ktorá ho mučila. A tak spáchal svoju prvú vraždu. Porušil to najprísnejšie tabu a nemal pri tom pocit viny, výčitiek, ani strachu, ale slobody. Každé poníženie, ktoré mu stálo v ceste mohlo byť odhodené stranou týmto jednoduchým aktom ničenia - vraždou." No a najlepšie keď je spáchaná ostrou britvou, nožom s dlhou čepeľou alebo poriadnou sekerou, tak ako v tomto giallo snímku od talianskeho režiséra Dario Argenta. **** (17.01.2015)

Žánrem giallo ve svém věku překvapivě nepolíben jsem si vybral Argentovu polonahou děvku Tenebrae a musím přiznat, že vyzbrojen teoretickými znalostmi jsem zažil mírné zklamání. Disco-rockové syntezátory od Goblinů jsou svou zdánlivou nepatřičností stejně geniální, jako ty u Carpentera, nápaditá kamera proplouvá chladným, lehce futuristickým prostředím a jen tak mimochodem inspiruje slavné tvůrce (vrah skrytý za siluetou oběti se pak třeba objevil v Raising Cain od De Palmy) a pokud jste perverzní, barevná stylizace mordů vám naznačí, že když budete chodit v tmavém oblečení, vrah po vás nepůjde. Na druhé straně však stojí pochybná zápletka, která slouží jen jako unavený převozník mezi jednotlivým vražedným běsněním, bídné herecké výkony (zde vládne Nicolas z Angeliky se svým směšným přízvukem) či chyby a náhody, které se u méně slavných tvůrců vždy s gustem kritizují (mladá dívka z hotelu se pronásledována vytrvalým psem dostane přímo do doupěte vraha). Metafikce? Dualita? Sexuální odchylky? I kvůli výše uvedenému mě prostor pro amatérské filmové analytiky nechal naprosto chladným. Chci po téhle zkušenosti ještě vidět nějaké giallo? Půjčím si Doylea: „Když vyloučíme všechno nemožné, pak to, co zůstane, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda..“ (08.08.2019)

Argento nesklamal, giallo ako z katalógu. Máme tu záhadu okolo tajomného vraha, dobrú atmosféru umocnenú fantastickou hudbou (typická muzika 80. rokov), ľahké erotično (u talianov normálka) a krvavé mordovačky (bolo ich tu veľa, niektoré celkom brutálne, hlavne s tou sekerou). Identita vraha bola až do poslednej chvíle neznáma čo udržiavalo po celý čas v napätí. Ja som spokojný, giallo síce moc neobľubujem, ale toto sa podarilo. 75/100 (25.09.2014)

Argentův snový styl, s diskofilními barvami tady dostal trošku na frak a jediné co je zde diskofilní jest ta muzika. Tohle už není klasický horor, jde spíš o hororovou detektivku jenž obsahuje i thrillerové prvky a samozřejmě notně překvapivý konec. Příběh sám o sobě má spoustu nudných pasáží a zasazuje děj převážně do slunného prostředí, jenž ubírá jeho tajemnosti. Narozdíl od Suspirie jsem u Tenebre postrádal atmosféru, či alespoň atmosféře něco podobného. Právě ta snová linka po které Argentovi filmy kráčí je zde nahrazena pouhou strohou realitou a posléze brutalitou. Troška gore a hodně krve, kýble, necky a lavory. vraždících scén jest tu poměrně dost, leckteré přímočaré a patřičně nerealistické. Výše zmiňovaná muzika už nezpůsobuje mráz v zádech, ale spíše pouze podkresluje jednotlivé záběry. Kamera je někdy až příliš statická, některé záběry jenž mají navozovat atmosféru strachu jsou spíše nudné a zdlouhavé. Dario se mohl na nějakou detektivku vykašlat a i když by tím utrpěla pointa, za atmosféru bych u Tenebre platil. Dávám slušné 3 hvězdičky, jelikož i přes tu spoustu nedostatků jest to italská hororová klasika a já jí nechci hodnocením nikterak ublížit. (22.08.2004)