Temnota

Hudba ma teraz nedostala ale príbeh áno.A ten hlas vraha bol tajomno strašidelný.Mam rád filmy kde vraždí tajomný vrah a ja možem len hádať,kto je tým vrahom.Celkové spracovanie sa nieslo s takou noblesou,tak z toho može vzniknúť len skvelí film.Argento vie narábať s atmosférou a tajomnosťou.Ale jediné čo mi prekážalo bolo strašne veľa náhod ktoré boli veľmi viditelné a trocha filmu uškodili.A ten doberman bol asi krížený s koňom,lebo ináč neviem pochopit tie skoky cez plot.Vrážd je tu pomerne dosť a niektoré sú gore efektné a ten koniec bol zakončený velkolepým finále. (30.03.2014)

Klasicky Argento ve stylovem 80's Giallu plnem brutalne zavrazdenych zen. Na sve si prijdou zejmena milovnici stare dobre nabrousene sekyry. ""The impulse had become irresistible. There was only one answer to the fury that tortured him. And so he committed his first act of murder. He had broken the most deep-rooted taboo, and found not guilt, not anxiety or fear, but freedom. Any humiliation which stood in his way could be swept aside by the simple act of annihilation: Murder." 7/10 (02.11.2010)

Řemeslně velmi zdařilý thriller. Přitom příběh má klasické, již několikrát viděné schéma - vrah zabíjí podle knihy, jíž je sám fanouškem. Tedy v podstatě nic nového. Nechybí tu závěrečná "překvapivá" pointa, která byla aspoň pro mně lehce předvídatelná. Ale co zaujme, jsou zdařile stylizované scény vražd. Argento při každé z nich využívá křiklavého kontrastu rudá-bílá. Bílé šatičky, bílé stěny pokojů (scéna, kdy useknutá ruka skrápí krví obloukobitým pohybem celou čistě bílou stěnu patří mezi nezapomenutelné), bílý interiér kuchyně, bílé prostěradlo na těle oběti - všude tam rudá barva krve sedne jako ulitá. Ale nemůžu říct, že bych se bál. Tenebrae není horor, spíš kriminálka, ve které jsou vraždy znázorněny o trochu tvrdším způsobem, než je v tomto žánru obvyklé. A samozřejmě, to se dalo od Argenta čekat. (31.08.2003)

Místo škatulky horror je třeba doplnit GIALLO. Film, na kterém se podílí trojice Argento-Bava-Soavi prostě nemůže být špatný. Klasický Argentův film se zvrhlým masovým vrahem v černých rukavicích, především ženskými oběťmi, brutálním gore a skvělým hudebním doprovodem ( Simonetti-Morante-Pignatelli = Goblin) v duchu 80.let. Režisér je ve svých filmech doslova posedlý červenou barvou ( Profondo rosso, Suspiria, Inferno, Opera...) - červený telefon na letišti, červené auto, šaty a kromě krve pak červené lakovky na vysokém podpatku, které jsou v jedné ze snových scén použity k orálnímu znásilnění. Většina nejen ženských postav má bílé oblečení, které dobře kontrastuje s černou i náhodnou červenou, zejména pak krví. Černé rukavice, bílý šat, bílá zeď a rudý gejzír krve vytvářející fantastický abstraktní obraz... Oblíbená břitva je brzy nahrazena sekerou, což je zbraň mnohem těžšího kalibru. Ke slovu přijde i nůž - chladné zbraně tedy dominují. Psychoanalytici by si na filmu určitě smlsli, lze ho ale vnímat i jen jako příjemné pátrání po vhrahovi . Směrem k závěru se brutalita stupňuje až ke šťavnatým krvavým orgiím. Krom jiného se divák utvrdí v tom, že Italky jsou opravdu velice krásné! (10.01.2012)

Giallo, v rámci filmografie Daria Argenta najbližší Deep Red - tzn. krvavé vraždy v podaní širokoúhlej kamery. Celkovo je však Tenebre priemerné dielo, o pol hviezdy slabšie ako spomínaná klasika. Mystérium a atmosféra sú v ňom slabšie a i ona kamera skôr iba sprevádza, než vyzdvihuje. Miera gore sa každou vraždou stupňuje a v závere vyúsťuje do scény, pre ktorú nebanujete ani sekundu, strávenú pri predošlej polo-omáčke. Pre fanúšikov subžánru povinnosť. (09.06.2003)