Temnota

Poslední známější Argentovo giallo, které mi chybělo zhlédnout. No a nemůžu říct, že bych z něj byl nějak nadšený, ale to jsem po předchozích zkušenostech už ani moc nečekal. Klidně to znovu zopakuji: Argento má sice sem tam nějaký zajímavý nápad (hlavně po technické a výtvarné stránce), ale jako režisér za moc nestojí a kreace herců pod jeho vedením občas vyvolávají úžas. Tenebre je v tomto naprosto typické. Alespoň že je tu nadprůměrný počet vražd, takže se je na co koukat a film tím pádem nenudí tak moc, jako někteří jeho předchůdci... Závěr je poměrně velkolepý a vytahuje dojem z celého snímku nahoru. Tři hvězdy jsou ale i tak maximem, které jsem ochoten udělit. (05.07.2009)

Giallo klenot. Na giallo, ktorému 80s nepriali(až na malé výnimky), predviedol skoro nemožné a odpálil to so všetkým štýlom, gráciou a ešte čímsi naviac. Ľahké, preslnené, perfektný, ale neprekombinovaný príbeh, mnohé scény pamätné a gore vskutku nezabudnuteľné. Geniálna hudba, ktorá vie aj spomaliť a podporiť atmosféru(úchvatné flashbacky), aj vám ostane v pamäti. Legenda, ktorá stále zlepší náladu. (10.05.2020)

Argento nesklamal, giallo ako z katalógu. Máme tu záhadu okolo tajomného vraha, dobrú atmosféru umocnenú fantastickou hudbou (typická muzika 80. rokov), ľahké erotično (u talianov normálka) a krvavé mordovačky (bolo ich tu veľa, niektoré celkom brutálne, hlavne s tou sekerou). Identita vraha bola až do poslednej chvíle neznáma čo udržiavalo po celý čas v napätí. Ja som spokojný, giallo síce moc neobľubujem, ale toto sa podarilo. 75/100 (25.09.2014)

Krása nesmírná. Klasika největší. Mistrovský kus a ukázkový příklad žánru giallo. Goblini. Argentovská poetika vyvážení barev s důrazem nasvícení scén a vražd. Nádherné mordy. Břitva, nůž a sekera. Psychopatický vrah. Velkolepé finále. Do detailu propracovaný scénář. Krásné ženy, včetně dvorní Argentovi herečky Darie Nicolodi. Vyšetřující detektiv Guilano Gemma, známý hlavně jako Nicolas, milovník Angeliky. Zuřící dobrman. Dechberoucí kamera, unikátní nájezd po střeše domu, kolem oken a po stěnách dolů a poté i s vrahem vstupující do domu za špičkové muziky Goblinů, kde začne sekec-mazec. ARGENTO a jeho TENEBRE. (05.08.2019)

Kdybych se běžně holil břitvou, měl bych příště asi problém. Kdybych nerozštípal kalačem tu hromadu dřeva za barákem dneska, měl bych zítra další problém. A kdybych byl ve štábu Daria Argenteho třeba jen best boyem, taky bych se necítil zrovna nejbezpečněji. V tom filmu je totiž víc mrtvol než na hřbitově, vraždí se po každém druhém střihu, až jsem se ke konci začal modlit, aby přežil aspoň kameraman a já to mohl dokoukat. Za mistrovský opus bych Tenebre neoznačil, ale cením si toho, když se ve filmu něco děje. Protože není horšího hodnocení, než slovo nuda. (Challenge Tour 2015, film č.24) (22.04.2015)