Druhá směna

I přes pár nelogičností ve scénáři, násilných změn oproti původní předloze (Drdův námět), jistou křečovitost a vyvolání senzačnosti za každou cenu, tak podle mého názoru jde stále o zajímavé a pak krásně realistické drama s prostředí uhelného dolu (s poměrně jednoduchou zápletkou; "klasický milostný trojúhelník"), přeci jen tématicky podobně zaměřených filmů v té době zase mnoho nevznikalo, to až tak o dobrých 8-10 let později, tam už ale čistě na propagandistické notě, ale to je na jinou debatu. Herecké výkony jednotlivých představitelů, to je pak druhá kategorie, nejpřirozenější se mi zde zdál opět Plachta (Jančar) pak dále neuvěřitelně laskavý Vojta (Kalina - Helenin otec), všichni ostatní podle mě dost přehrávali (říká se tomu odoborně afektované divadelní herectví), znatelné to bylo především u Boháče (ing. Lukáš), jeho z nenadálé zjevení u soudu bylo přímo odstrašující. Vlasta Fabiánová (Marie) v první velké roli (která ji už stavěla do tragičtější polohy). Poprvé viděno někdy před 10 roky na ČT1, teď podruhé se mi dostala do ruky kopie z CS-flmu. (21.11.2013)

Spolupráce pětadvacetiletého Jana Drdy, začínajícího spisovatele s velkými literárními ambicemi, a zkušeného režiséra Maca Friče věstila mnoho zajímavého. Důlní drama, odehrávající se v dráždivých, vypjatých momentech osudového milostného trojúhelníku, bylo jistým krokem do neznáma, už proto, že český film dosud neměl adekvátní zastoupení v podobných příbězích. Zásluhou vynikajícího Zdeňka Štěpánka, Ladislava Boháče i Vlasty Fabianové, herců, kteří se stali hlavními aktéry ústředního konfliktu, se tato sázka naslepo záhy proměnila v úspěšné zakončení další filmové sezóny. Jakékoli vedlejší dezinterpretace, včetně Kašparova nesprávného včlenění mezi kolaborující prohřešky českých filmařů, jsou mylné a neměl by na ně být brán nejmenší zřetel. (23.05.2009)

Velice nesympatický film, který jako by se ani do roku 1940 nehodil (podobně zaměřená dílka jsme mohli častěji vídat o deset let později). Záchranou nejsou ani výkony herců, kteří bývají jinde perfektní, ale tady hrají mizerně. Fabiánová se ve své druhé roli teprve hledá, Štěpánek šíleně přehrává, dialogy jsou příšerně teatrální a místy i naivní, scénář a samotné zpracování je velmi nudné. Jedna hvězdička je pouze za Friče, kterého mám prostě jindy velmi rád, proto nemůžu dát odpad. (22.09.2012)

Druhá směna je prchlivě nemotornou hornickou baladou. Z Drdova námětu vytvořil Martin Frič melodramatickou hysterii a hromadné znásilnění romantické dramatizace. Potěší prvky hornické poezie v kompilacích obrazů, mezi notami písní i ve výrazu obav ze všudypřítomného strašáku smrti. Ale vlastní melodramatická podstata filmu je nepřesvědčivá, útržkovitá a kolísavá s podrážděnou náladou, byť jde svým způsobem pouze o konvence a vzájemné nedorozumění. Ale zdejší forma melodramatického extremismu je spíše znakem ledabylosti, než skutečného prožitku, který je nahrazen teatrálním gestem. Nepomůže ani podmanivé Štěpánkovo nasazení, ani poezie není dostatečnou náhradou, neboť její učinkování ve filmu se odehrává jen příležitostně. Hlavním rekem melodramatické nemotornosti je Jiří Gregor (vynikající Zdeněk Štěpánek), důlní vrchní inženýr. Je svědomitý v práci i v manželském svazku. V náhlém pocitu intimní ztráty důvěry neváhá obětovat sám sebe, ale hornický bohatýr ani poté nepřestává být hrdinou. Hlavní ženskou postavou je Marie Gregorová (zajímavá Vlasta Fabianová), inženýrova spořádaná manželka. Nechtěný milostný zájem ve spojení s důlní tragédií je nepřímo zodpovědný za pochybnosti, které vzápětí vystřídají hluboké deprese a trudnomyslnost. Důležitou postavou je Petr Lukáš (sympatický Ladislav Boháč), důlní inženýr a nejlepší kamarád manželů Gregorových. Nenaplněná láska způsobuje přílišné hromadění testosteronu a nešikovně se dožaduje pozornosti. K výraznějším postavám patří také Jančar (příjemný Jindřich Plachta), dobromyslný hornický zedník a svobodný otec tří malých dětí. On je tím, kdo verbuje na pomoc nevinnému. Z dalších rolí: Mariin nevhodně ochraňující otec a dlouholetý pracovník železnice Josef Kalina (Jaroslav Vojta), Jančarův nejstarší a do života nedočkavý syn Frantík (Vladimír Salač), sebeobětováním Gregora překvapovaný předseda soudního senátu (Karel Dostal), přezíravě odsuzující státní návladní (Miloš Nedbal), z bojkotu klienta zoufalejší obhájce (Bohuš Záhorský), primář nemocnice a Mariin lékař duševního zhroucení MUDr. Jan Václavík (Karel Černý), horník a vtipálek Obešlo (Eman Fiala), hornický mistr, žvýkající tabák, Mráček (Bolek Prchal), nezodpovědný horník Solar (Ladislav Herbert Struna), či hysterický důlní zedník Václav Machuta (Miroslav Svoboda). Film Druhá směna je právem opomíjený film Martina Friče. Divák se sice může chlácholit Štěpánkovým charismatem, ale hornickou poezii neobjeví všichni a melodramatické znásilnění neoplývá ani odlehčujícím nadhledem. Trochu rozporuplná, a melodramaticky neblahá filmová záležitost. (07.06.2020)

Překvapivě dobré drama z hornického prostředí, které má především výbornou režii Martina Friče a skvělé výkony herců počínaje Zdeňkem Štěpánkem a představitelů horníků konče. Film, který musí diváka do sebe vtáhnout, pak už jen čekáme, jak to všechno dopadne (pokud si dějovšem dříve nepřečteme nebo neznáme jistě zajímavou předlohu Jana Drdy). Klasický milostný trojúhelník se však nedaří Petru Lukášovi pro věrnost Marie Gregorové naplnit, ale přesto způsobí žárlivost Gregorovu. Pak už jen závěrečná scéna udobření, což je jedna z mála slabin děje, protože Jiří skutečně dal zazdít vchod do zničené štoly kvůli žárlivosti. A pak ten běh havířek k dolu, který trochu připomínal sovětskou avantgardní školu Ejzenštejna (zvlášť pohledy žen skrž mříže brány), jenže samotný běh stážistek byl dost amatérský. (05.11.2019)