Jánošík

Slovenská národní klasika v tomto Fričově podání nebyla vůbec špatná ba naopak mě příjemně překvapila. Stopáž filmu zas nebyla až tak závratně veliká ale přesto si myslím že to stačilo a bylo to dobře zpracované. Zbojnický hrdina Jánošík ač mladý asi něco kolem 25 let, tak toho přesto stačil tolik, že se stal věčnou legendou možná už za svého života... Nebýt však té staré hostinské a lstivé cikánky (Marie Strejciusová a Roza Schlesingerová), tak je možné že by ho vůbec ani nedopadli.. No škoda, ale co ze dá dělat, prohru však vzal statečně s tancem i se zpěvem. Zajímavé je to že o 27 let později se ujal sám Palo Bielik námětu, scénáře i režie ve známém slovenském dvoudílném filmu který, sám osobně považuji za nejlepší a nejvěrohodnější. Ještě bych dodal že na scénáři k tomuto filmu se také podílel Karel Hašler a že také film byl uveden i na IV. MFF v Benátkách roku 1936. Frič nemohl vybrat lépe, a role Bielikovi neuvěřitelně sedla, byl to přeci jenom kus poádného chlapáka. (01.04.2007)

Druhé filmové spracovanie Jánošíka má nápad, humor, spád aj serióznych hercov. Podanie je síce ešte v duchu doby teatrálne, ale to filmu nemožno vyčítať. Chvíľu som mal pocit, že ide o hudobné pásmo, no vyvinulo sa to vždy do slušnej pointy. Rovnako ako dnes, páni sa bavia na veľkých hostinách a chudoba po krčmách, čo sa Jánošíkovej družine stane osudným. Scéna dolapenia je výborná, možno až prirýchla, strih je šialený, treba si dávať pozor na detaily v rýchlom slede. Nechýba odzemok pod šibenicou a záverečný výkrik, ktorý sa časom naplní, a nikdy sa nikomu nepodarí zabiť Jánošíka v nás. –––– Takých Jankov po chalupách rodí sa na tisíce. I vyrastú a pomstia seba i nás. A po nás prídu iní a budú sa biť za slobodu ľudí. –––– P.S. A Lima by po slovensky písať naozaj nemal, pretože z desiatich slov sú len dve správne a obidve slová sú "si". (11.07.2015)

"Hej, hore háj, dolu háj - hej, hore háj, dolu háj, hore hájom chodník; môj otec bol dobrý, ja musím byť zbojník." Nebudem zapierať, že som bul prekvapený, ba kieho, bárs aj šokovaný čo za kvalitný to počin národu slovenskôho som zračil. A bola to skvelá výprava do doby chamtivých zemepánov a idealizovaných zbojníkov - ľudových hrdinov, bojujúcich proti neprávosti. I keď miestami zo začiatku mi prišlo pár vecí po technickej stránke smiešnych, a strih trochu okato zastieral nedokonalosti, stačilo pár minút so sympatickým, miestami až o dušu hrajúcim Paľom Bielikom, a cítil som sa ako v siedmom čiernobielom nebi. Chápem, že moje nadšenie z tohto kusu histórie nebude zdieľať až taká masa ľudí, no Jánošík si to zaslúži. Vzhľadom na dĺžku síce nezostáva príliš priestoru na scenáristické manévrovanie a všetko je priamočiare a čarokrásne jednoduché - ale ono to vlastne nevadí. Predsa len je to národná legenda, a v tejto forme má tempo a spád, je až prekvapivo dobrodružná, zábavná a miestami nutne vtipná (tož myslím teraz zámerne, Jánošík si trochu odľahčenia zaslúži, a o dramatickú rovinu sa tým nepripraví.) - proste presne taká, akú aj v dnešnej dobe divák unesie. Martin Frič je výborný režisér, a po tomto príjemnom prekvapení sa určite ohliadnem aj po jeho ďalších snímkoch. 90% "Keď ste si ma upiekli, tak si ma aj zjedzte!" (28.02.2014)

Klasický príbeh boja dobra zla, so slovenským priam superhrdinom Jánošíkom stelesneným vzrastovo prislúchajúcim Paľom Bielikom, nádherná príroda, ľubozvučná slovenčina. Frič strihá tak rýchlo, až treba varovať epileptikov. Hodnotenie znižujú nelogika chovania postáv (pomsta by sa lepšie realizovala zabitím), zhustený dej bez rozvíjania postáv a miestami úsmevné technické detaily. (21.12.2017)

Jánošík. Slovenský národní hrdina, symbol cti, odvahy a statečnosti. Autoři scénáře Karel Hašler a Karel Plicka převzali dramatickou předlohu tohoto filmového eposu o legendárním hrdinovi slovenského lidu ze stejnojmenné divadelní hry Jiřího Mahena. Slovenský národní charakter filmu, jehož režie se s velkým entuziasmem a nadšením ujal Martin Frič, měly podtrhnout slovensky mluvené dialogy, napsané Štefanem Letzem a Ivanem Kovačevičem. Etnograf a dokumentarista Karel Plicka pak vybral pro natáčení exteriérů fotograficky ideální místa v okolí Terchové, Jánošíkově údajném rodišti a Levoči. Velký smysl pro zachycení lyrického kouzla krajiny projevil kameraman Ferdinand Pečenka, který společně s Plickou vytěžil maximum z krásy romantické přírody, jež tvoří funkční složku jinak spíše pomalejšího děje. Frič do hlavní role angažoval dosud neznámého Pal'a Bielika, četníka a divadelního ochotníka fairbanksovského typu. Ten se s náročnou rolí vyrovnal vynikajícím způsobem, přesvědčil, že má pro filmové herectví neobyčejný smysl, což prokázal i v pozdější Fričově adaptaci Čapkova románu Hordubalové. Nemělo by se ani zapomínat, že Jánošík patřil k nejúspěšnějším snímkům své doby, na IV. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách vzbudil velkou pozornost zejména u zahraniční kritiky. Okolnost, že na této přehlídce, konané v roce 1936, nezískal oficiální cenu, je podmíněna houstnoucí politickou situací v Evropě, kdy fašistické Maďarsko podalo protest proti promítání údajně šovinistického snímku. Pořadatelé jej sice nevyřadili, ale porota mu nemohla přidělit očekávané ocenění a tím jej zcela distancovala od veškerých poct. O tom, že měl Jánošík mezinárodní ohlas svědčí skutečnost, že byl tehdy prodán do dvaatřiceti zemí světa. Úspěch, jakého se dočká jen málokterý film. Pro úplnost dodám, že Jánošíkovy osudy jsou na celuloidovém pásu zachyceny již v němém filmu z roku 1921, kde si titulní postavu zahrál mladý Theodor Pištěk, ve dvoudílné barevné verzi, natočené dřívějším představitelem Jánošíka Pal'o Bielikem a v novém polsko - českém koprodukčním velkofilmu Agnieszky Holland. (13.01.2009)