Divoká stvoření jižních krajin

Divoká stvoření jsou vlastně epickým vyprávěním nejen o tom, že každý má na světě místo, kam patří. Zeitlin vše snímá s překvapivou lehkostí a obrovskou dávkou imaginace, nikoliv nepodobné té, kterou mají děti. Scény, kdy malá Hushpuppy vypráví o divokých zvířatech, která unikla z rozpuštěných ledovců, jsou toho krásným příkladem. Dovolím si tvrdit, že nějak podobně mohlo dopadnout ke "Stvořením" přirovnávané Where the wild things are, kdyby jej natáčel Terrence Malick. Vnímáním okolního světa prostřednictvím hlavní představitelky – tedy malé Hushpuppy – se totiž Zeitlin hodně přibližuje tomu, jak jej právě Malick předvedl ve svém posledním spektáklu, Stromu života. A hudební doprovod, vytvořený z části samotným režisérem a z části Danem Romerem, celou tu melancholickou náladu pouze podtrhuje chytlavými smyčcovými skladbami. (25.07.2012)

Posledných desať minút je čarovných. Všetko predtým je len zmes ukričaných, nesúvislých myšlienok v pozadí zdevastovanej komunity a podmanivej atmosféry. Ale to je asi tak všetko. Snaha o vytvorenie nového a detskými očami nepoškvrneného sveta sa tak úplne nezdarila. Pritom ale hlavná hrdinka - roztomilé dievčatko - svojimi myšlienkami dokáže prinútiť k zamysleniu a svojimi skutkami dojať ako sa na správnu detskú hrdinku patrí. Lenže film nie je o detskej hrdinke, aj keď sa nám príbeh snaží nahovoriť opak. Film je o komunite ľudí neschopných žiť v spoločnosti, na ktorú sa pozerajú detské oči a spracúvajú ju detské myšlienky. Je to zmesica buranov, looserov a starcov žijúcich v pustine, a sympatický sú len v poslednom zábere, kde ako hrdinovia vediaci vo co go kráčajú v ústrety budúcnosti. Nestačilo mi to. Jednak preto, lebo tieto epizodické rozprávania založené na pocitoch, bez nejakej ukotvenosti v realite až tak veľmi neobľubujem. Viem čo tým chcel film povedať, ale hádam sa to dá spraviť aj trocha čarovnejšie. Inak je to film, ktorý neurazí, ale ktorý má veľmi ďaleko k tomu aby ma nadchol. Hudba je ale výborná. (31.01.2013)

Roztřešená kamera, hudba, herci neherci, bordel a špína, tvrdohlavost a fantazie - to vše vládne tímto snímkem a dělá ho krásným. Popravdě jsem k snímku přistupovala dosti s předsudky. V ntb jsem ho měla už dlouho a několikrát jsem se na něj chystala, ale vždy vycouvala a hodnocení tady stále klesalo a teď, když jsem jej konečně viděla, nechápu proč klesá. V tu chvíli, kdy se Hushpuppy střetla tváří v tvář tomu divnému gigantickému tvorovi, mi přeběhl mráz po zádech a zároveň se vykutátely slzy z mých očí... ani sama nevím proč... prostě to bylo moc silné. Je pravda, že jsem nechápala pár věcí, nebo ne nechápala ale nedávaly mi smysl. Co měla být jako ta zvířata? Chápala jsem, co znamenalo postavení se jim malou slečinkou Hushpuppy, ale co byly sakra zač? To byl asi ten fantasy prvek, co? Nebo naprosto normální, že děcka plavou doprostřed moře úplně v pohodě, pak je nabere trajekt a doveze do přímořského bordelu. Běžný všední den této vzdorovité osůbky, která mě naprosto dostala stylem zapalování plotny aka takové malé děcko skoro s plamenometem ale hlavně že si na to vzala helmu... bezpečnost nade vše:D (11.07.2014)

Jedinečná animální báseň v rytmu magického realismu a roztančené hudby. Klidně se zde obejdu bez dokonalé faktografie alternativního životního stylu i přísné kauzality. Pokud totiž výsledek dokáže hned úvodem učarovat a až do závěrečného exodu dojímat a nepustit, takové povrchní formality jaksi ztrácí slovo. To vše bez zbytečných glorifikací, originálně a zároveň s myšlenkou. A věděli jste že ve Vaně mají víc svátků než v celém celičkém světě? (28.03.2013)

Ani náhodou. Snůška nejotřepanějších a nejotravnějších klišé zabalená v rádoby cool poetickém hávu. Vždyť co může být prvoplánově roztomilejší a dojímavější než osmiletá černoška s bujnými vlasy, která naslouchá tlukotu "srdce" kraba a vytahuje ve voiceoveru z rukávu jedno životní moudro za druhým? Taky by mě zajímalo, proč by mě měli dojímat lidi, žijící dobrovolně v hnusu a bordelu. Zajímavé také je, jak v USA oceňují jakože realistické filmy, které jimi ve skutečnosti vůbec nejsou, jelikož násilně přidávají záměrně nerealistické nebo fantazijní prvky (zde např. tzv. pratury, což jsou podle režiséra prasata s rohy...díky, zase jsem o něco chytřejší :D) a dále namátkou třeba Do morku kosti, kde podle tvůrců na americkém venkově loví k obživě veverky apod. Nejvíc mě však dostalo, jak ve filmu pořád někdo mluvil o přírodě a sepětí s ní, neřkuli o ráji na zemi a přitom žili na obyčejném smetišti. (15.12.2012)