Pot a krev

POT A KREV rozhodně není pro každého, ale režisérovi odpůrci by měli zkusit investovat své dvě hodiny času a přehodnotit svůj názor. Autor tohoto komentáře by u jednoho stolu s Michaelem Bayem nejspíš nevydržel a po pěti minutách by vystřelil mozek z hlavy buď sobě, nebo jemu, a to nejlépe bazukou, ale recenzovaný titul považuje za (v pozitivním slova smyslu) jedno z největších letošních překvapení. Proč je poslední "bayovka" trefnou satirou amerického snu, sebeironickou podívanou zesměšňující vlastní "rukopis" a formálně promyšleným dílem rozvádím v Blu-ray recenzi. (16.12.2013)

Absurdní je rozhodně to správné slovo charakterizující tento film. Přesto i v té vší absurditě nepůsobí Pot a krev jako fantasmagorie, je to hollywoodsky "zdeformované", ale vzbuzuje to dojem, že někde skutečně podobný párek vychytralých maníků z posilovny existuje. Film se místy poměrně vleče, 130 minut je určitě přes míru, ale přirozeně vsazené a svou stupiditou až geniálně vtipné momenty dokáže nabídnout v každé fázi. Bay určitě udělal krok správným směrem, jeho smysl pro vizuál se zde neztratil a být zde aspoň o procento více vtipů, mluvil bych o zdařilé konkurenci bratrům Coenům. Paradoxně je to právě pozůstatek snahy držet se reálných událostí (popř. důraz na krimi linii), které filmu zabraňují stát se více nezapomenutelnou ujetostí. Závěrečnou pochvalu věnuju Wahlbergovi, neboť bez jeho přesvědčivého rozčilování se by řada scén byla polovičních. 7/10 (19.09.2013)

Blbé jako namachrovaní týpci v posilovně. Pro nás ženy zároveň sexy, ale 130 minut se opájet nad nadpřirozeně nabušeným Johnsonem a nadprůměrně nadupaným Wahlbergem nedokáží ani nejzavilejší fanynky obřích bicáků a koz amerických hvězd. Praha jako Transylvánie však rozhodně pobavila. My name is Daniel Lugo, and I believe in fitness. [Kino] (08.08.2013)

Michael Bay ve svém nejvíce john-watersovském módu přináší zvrhle přebujelou vizi perverzní podstaty amerického snu. Scénář podle reálných událostí mohl vzniknout jako moralizující drama či coenovská absurdita, ale jen díky Bayovi a jeho excesivnímu vizuálnímu stylu nabývá našňupaně rozjívenou podobu, která současně celému projektu dodává vyšinutou meta rovinu. Nikdo jiný by nedodal příběhu z devadesátek tu potřebnou mid-90s nesoudnou zhůvěřilost v maximálně atraktivním moderním hávu. (17.11.2020)

" Verím vo fitnes a Ameriku..." Po druhom pokračovaní Transformerov som M.Baya nadobro odpísal. Po filme Skala som netrpezlivo očakával každý jeho film, ale okrem Pearl Harbour ma nepotešil žiadny. No pain, no gain je preto u mňa jeho najlepší film od Skaly. Nebudem tu chváliť Baya osobne, pretože hlavnú zásluhu na výsledku nesie scenárista. Bay tu opäť napchal kopu spomalených záberov (aj keď sa krotil), gýčových farebných obrázkov a zábery amerických vlajok. Bay to síce zrežíroval, ale tak absurdný príbeh troch vymletých kulturistov by bolo umenie posrať. Príbeh napísal sám život a tie najdivokejšie scény sú vraj do bodky pravdivé. Počas sledovania som si viackrát spomenul na bratov Cohenovcov, ktorí sú známy práve týmito drsnými a neuveriteľnými príbehmi plných zvratov. Osobne by som to radšej videl v ich rukách, ale s výsledkom, hlavne príbehom a dialógmi som bol spokojný. Napriek spokojnosti ma už ďalšie Bayove pokračovanie Transformerov nezaujíma. 80%. (07.01.2014)