Pot a krev

Kdyby se do kina místo na filmy chodilo koukat na psy, tak tohle by byl takovej roztomilej pouliční vořech. Směska všeho, co na ulici občůrá kdejakej patník a nechá se obskočit klidně i od králíka, když zaštěká. Říká se, že v životě je dobrý mít pár jistot. Já mám pro tenhle případ Míšu Báje, protože ten mě znova ujistil, že od něj se normálního filmu už asi nikdy nedočkám. Naštěstí mě tahle bizarní matlanina bavila a nečučel jsem na ní s uraženě otevřenou pusou dokořán. No a to má hned dvě výhody najednou - zaprvý mi nenafoukalo do krku a zadruhý jsem o jeden nezapomenutelnej zážitek bohatší. Jo a taky je mně jasný, že až budu chtít štípnout prachy, budu ze sebe nejdřív muset nechat udělat kulturistu. To se pak totiž roděj nápady... (18.08.2013)

Než jsem se začal naplno závodně věnovat gaučingu, taky jsem chodil do fitka. Smrdělo to tam testosteronem, nemytým podpaždím a zapařenýma nohama a devadesát procent funících entit tvořili polodementní stažení králíci, co po řvaní na benčpresu vždycky v pauzách na vydýchání mlžili zrcadla, okukovali se jako marnivá, v rozkroku veselá vdova, přičemž u toho strašně zatínali bicáky a hýbali kozama, což doprovázeli květnatými, heroickými výlevy jako například "Kurva, jo!!!". Tihle hošššy většinou měli specifické menu., Žrali pouze čtyřicet žloutku denně, prokládali to tak pěti kostkami ve vodě rozmixovaného tvarohu a sypali bobule tak, že ve čtyřiceti už všichni do jednoho vzpomínají na časy, kdy ještě měli varlata, klouby plné zdravých chrupavek a počet cholesterolem způsobených infarktů nepřevyšoval číslo jedna. Pokud tedy mají čím vzpomínat, protože konec míchy v dutém prostoru údajně paměť nemá. Holt sto osmdesát v benči je sto osmdesát v benči. Já se sice zarazil na trapných sto čtyřiceti, nicméně i tak jsem si u nich vydobyl prudký respekt, protože jsem měl čáry. Uměl jsem ze sebe totiž vysoukat gramaticky správné, rozvité souvětí dokonce i o několika větách, aniž bych mezi spojkami filosoficky několik minut dumal za doprovodu jejich velmi oblíbeného citoslovce "Eeeeeeeeeeeeeeee", zvládl jsem se na permici podepsat rychle celým jménem a nikoliv runami, a ani trošičku jsem u toho nemusel s v koutku vyplazeným jazykem ohryzávat propisku a drbat se bezradně na hlavě. Pan Záliv se konečně vymanil ze zajetí transformačních sraček a spáchal vynikající, svižnou komedii ve stylu "Maléry tupých hovad", ve které se dokonale našel především Dvejn "Superanabolon" Džonsn, protože nemusel vůbec hrát a byl prostě sám sebou. A pokud jste někdy byli ve fitku jako já, nebudete mít vůbec žádný problém uvěřit, že je to podle skutečných událostí! (15.08.2013)

WOW. Tohle mě bavilo víc než celá transformeří trilogie. Stačilo vyměnit okoukané nekonečné boření mrakodrapů za nahláškovaný a nápady nabitý scénář se skvělými postavami (které se chovají jako idioti, protože to jsou idioti a ne proto, že idiot je scenárista), které si Wahlberg s Rockem fest užívají, a další oslavu americké armády za černohumornou karikaturu amerického snu. (24.08.2013)

Vyzněním podobně absurdní podívaná, jako svého času legendární FARGO bratří Coenů. Tak bizarní, cynické a trefně ironické, nekorektní, dehonestujícím způsobem testosteronové, že si to jistým zvráceným způsobem nelze neoblíbit. Navíc to brutálním způsobem nakopává prdel profláklé idee „amerického snu“ o zemi neomezených možností, kde je možné dosáhnout všeho, stačí jen píle a ctižádost. Tragikomické figurky s čínkou a dolarovým eskem místo mozku, v přesném hereckém uchopení Marka Wahlberga a Dwayne Johnsona, bylo přímo diváckým požitkem sledovat. Nebyl jsem a nejsem fanouškem Michaela Baye. Nikdy neznal a dodnes nezná míru ve svých filmech, ale tady svou neblahou vlastnost vlastně přetavil v něco nečekané – ve svůj nejlepší film. (10.08.2013)

Člověk by až nevěřil tomu vysokýmu stupni vypatlanosti činkobláznů, ale potom co jsem zažil na koupáku ve Źlutých lázní nepochybuju. Tam přišli tři činkoblbci, nalili si na ty svoje boule nějakej olej, jedne si dokonce z obyčejných červených plavek udělal tanga, a šli....jenže nešli do vody, ani ke stánku, ani za sportíkem, ale balit osamělý holky na dece. Hned u první samozřejmě těžká nechytačka a holčíčí ležerní gesto ruku "dej si odchod k čince" by pro mně znamanela potupný odchod ze scény. Ne tak pro činkaře, šli hned k tý vedlejší !!!!! To už bylo k smíchu, jede tam dokonce zatnul boule :) jenže i tady jim byl doporučen návrat k čince. Činkaři to obešli snad všechno a samozřejěm těžko by nějaká samička přijala takový blbce, který už kupa jiných samiček vyhodila, to už přece z principu nejde, ale říkejte to lidem co maj v hlavě místo mozku činku, že ano. Dva to vzdali a ten s těma plavkama co měl v zadku jako tanga, běžel k poslední neoslovený a volný. Ta se s nim chvíli bavila, následně činakř běžel do půjčovny pro lehátko, to jí přines, milounká slečna si na něj lehla, poté činkař běžel pro nějakej míchanej nápoj, který podal slečně a pak celej nateěšnej běžel pro svou deku, kterou si dal k jejímu lehátku, lehnul si k ní jak nějakej pes a teď přijde vrchilnej kousek ze strany slečny, vyndala si časák, otočila se od činkaře a začala si číst....no to bylo fakt maximální. To jsem si vzpomněl když jsem viděl hlavní hrdiny Míšova bijáku a sledoval jejich vypatlanost. Film je to dobrej, nenudí, má spousty zábavných a drsných momentů. Líbila se mě koncepce namířená na známej "americkej sen". Mark nabušenej jak za straých dobrých časů Marky Marka i pohled na spoďárky Calvin Klein nám dopřál, Dwayne nevadil jen jsem měl občas pocit, že je všechno děsně vyšponovaný. (23.08.2013)