Pot a krev

Dokonalá freak show duševně postižených členů tělesné sekty zvané "fitness", kteří své (ne)přednosti neváhají ukazovat po celou stopáž. Vážně mě ta uměle vybudovaná komedie na reálně hrůzných základech několika vražd a únosů bavila od první do poslední minuty. I napodruhé! Ta absurdní sonda do duté hlavy hovada Daniela Luga, jehož světonázory a činy určovaly reklamy v televizi, nikoliv psychopatická porucha osobnosti, mě fascinovala. Stačí nízké IQ, ambice a špatné pochopení neexistujícího návodu na zbohatnutí a svět se může otřást v základech. Stejně tak mě fascinovalo jak režisérský diletant Bay dokázal precizně nastínit retardaci všech zúčastněných naprosto nevídaně vtipným způsobem, kdy manipulátora od totální ovce dělí jen jeden bod IQ a přesto je zcela zjevné, kdo je kdo. Ovšem, ve jménu svých vybuchujících kanystrů, na kterých si postavil kariéru, kadence jakou vrhal jednotlivé zběsilé scény mě po hodině mírně utavila, přesto tento film považuji za jeho nejlepší. V poslední řadě je také nutné zmínit skvělou hudbu, ať původní, či přebranou, skvěle kořenila děj a jednotlivé vrcholné scény. 95% (24.04.2016)

Dost možná nejslabší Michael Bay. Film, který má úžasný soundtrack, sympatické (Wahlberg a Johnson) a skvělé (Harris) herce, nadupaný vizuál a šílený příběh, který nelze brát vážně a naštěstí se také moc vážně nebere. Avšak zároveň naprosto rutinní a vleklá jízda bez špetky tvůrčí inovace a Bayova předešlého zápalu, natočená zřejmě jen proto, aby zabila čas před dalšími Transformers a utužila spolupráci mezi režisérem a hlavním hercem. Dokoukal jsem to v pohodě, ale podruhé to vidět nechci ani náhodou. 60% (19.03.2014)

Žádný nový film Michaela Baye jsem neviděl téměř přes deset let, proto mě u PAIN AND GAIN překvapilo, že ani v roce 2013 se nezbavil některých svých stylistických nešvárů, přes podezřelé a okoukané barevné filtry, super zpomalené záběry (nebýt jich tak se PAG vejde pod dvě hodiny) a ikonické záběry hrdinů snímané od země k nebi. Nicméně řežijní styl stranou, PAG je velkým překvapením, neboť se absolutně vymyká jejékoliv Bayově předchozí tvorbě. Víceméně neakční snímek je holdem ironii, kritice konzumerismu a běžného amerického snu a velká porce zábavy se tu nadělala i z fenoménu bodybuldingu. Podstatný díl na tom samozřejmě má především herecký ansábl s Markem Wahlbergem včele (který pravidelně dokazuje, že udělat srandu sám ze sebe mu jde velmi dobře - viz. OTHER GUYS, BOOGIE NIGHTS apod.). Nicméně já bych rád PAIN AND GAIN viděl raději třeba v podání bratří Coenů, surovější styl a méně eyecandy momentů by mu prospělo. (24.12.2015)

Absurdní je rozhodně to správné slovo charakterizující tento film. Přesto i v té vší absurditě nepůsobí Pot a krev jako fantasmagorie, je to hollywoodsky "zdeformované", ale vzbuzuje to dojem, že někde skutečně podobný párek vychytralých maníků z posilovny existuje. Film se místy poměrně vleče, 130 minut je určitě přes míru, ale přirozeně vsazené a svou stupiditou až geniálně vtipné momenty dokáže nabídnout v každé fázi. Bay určitě udělal krok správným směrem, jeho smysl pro vizuál se zde neztratil a být zde aspoň o procento více vtipů, mluvil bych o zdařilé konkurenci bratrům Coenům. Paradoxně je to právě pozůstatek snahy držet se reálných událostí (popř. důraz na krimi linii), které filmu zabraňují stát se více nezapomenutelnou ujetostí. Závěrečnou pochvalu věnuju Wahlbergovi, neboť bez jeho přesvědčivého rozčilování se by řada scén byla polovičních. 7/10 (19.09.2013)

Než jsem se začal naplno závodně věnovat gaučingu, taky jsem chodil do fitka. Smrdělo to tam testosteronem, nemytým podpaždím a zapařenýma nohama a devadesát procent funících entit tvořili polodementní stažení králíci, co po řvaní na benčpresu vždycky v pauzách na vydýchání mlžili zrcadla, okukovali se jako marnivá, v rozkroku veselá vdova, přičemž u toho strašně zatínali bicáky a hýbali kozama, což doprovázeli květnatými, heroickými výlevy jako například "Kurva, jo!!!". Tihle hošššy většinou měli specifické menu., Žrali pouze čtyřicet žloutku denně, prokládali to tak pěti kostkami ve vodě rozmixovaného tvarohu a sypali bobule tak, že ve čtyřiceti už všichni do jednoho vzpomínají na časy, kdy ještě měli varlata, klouby plné zdravých chrupavek a počet cholesterolem způsobených infarktů nepřevyšoval číslo jedna. Pokud tedy mají čím vzpomínat, protože konec míchy v dutém prostoru údajně paměť nemá. Holt sto osmdesát v benči je sto osmdesát v benči. Já se sice zarazil na trapných sto čtyřiceti, nicméně i tak jsem si u nich vydobyl prudký respekt, protože jsem měl čáry. Uměl jsem ze sebe totiž vysoukat gramaticky správné, rozvité souvětí dokonce i o několika větách, aniž bych mezi spojkami filosoficky několik minut dumal za doprovodu jejich velmi oblíbeného citoslovce "Eeeeeeeeeeeeeeee", zvládl jsem se na permici podepsat rychle celým jménem a nikoliv runami, a ani trošičku jsem u toho nemusel s v koutku vyplazeným jazykem ohryzávat propisku a drbat se bezradně na hlavě. Pan Záliv se konečně vymanil ze zajetí transformačních sraček a spáchal vynikající, svižnou komedii ve stylu "Maléry tupých hovad", ve které se dokonale našel především Dvejn "Superanabolon" Džonsn, protože nemusel vůbec hrát a byl prostě sám sebou. A pokud jste někdy byli ve fitku jako já, nebudete mít vůbec žádný problém uvěřit, že je to podle skutečných událostí! (15.08.2013)