Newyorská romance

V první část příběhu se prolne současnost s blizkou minulostí hlavních hrdinů, což nemám úplně rád, protože to rozmělňuje mou pozornost. Naštěstí se vše poměrně brzy vrátí do normální kolejí a příběh je vyprávěn jen v jedné časové rovině a tou je současnost. Za absolutní dokonalost považuju zachycení přirozeného života New Yorku, jsou to detaily, ale je v nich krása, třeba když Adam sedí s Grettou na schodech, povídají si a před kamerou prochází lidi a "ruší" tak "čistý" záběr na hlavní hrdiny. Další miláčkovej záběr, když Gretta a Dan sedí na lavičce poslouchají hudbu a kamera kouká jejím pohledem, v tu chvíli jsem si připadal jak v sedmdesátkových pohlednicích z NY od Woody Allena. New York tady tepe normálním životem a vůbec nepůsobí filmově. Možná to není hlavní složka filmu, ale mě se tahle "dokumentárnost" hrozně líbila. Jednou z hlavních složek filmu je samozřejmě hudba, texty mě teda dvakrát nebraly, na můj vkus byly až příliš nasládlý, ale některá hudba (jsem absolutní laik) mě chytla, třeba když Dan a Gretta spolu poslouchají "na půl" tu první písničku, ta byla dobrá. Natáčení na veřejných místech bylo dobrý, dialogy taky nepůsobily trapně a pokud jde o Marka s Keirou, mám je rád. Mark tomu filmu vevodí, Keiřin styl trošku nemůžu pochopit, někdy mě přišlo že přehrávala, na druhou stranu s její postavou jsem neměl žádný problém. Největší šok mně způsobila Haliee. Já si jí pamatuju z westernu s Jeffem Bridgesem jako malou holčičku a tady je najednou už solidní bréca. S těma ženskejma je to teda rychlost, jeden večer jim člověk podává do postýlky mončičáčka a druhej večer aby přines kondomy. Jedno ale u Haliee zůstává a to je talent, zase zaválela. Není to vysloveně sladká záležitost, jak by moh název napovídat, dá se to v pohodě ustát i klučíčím okem, vztahy jsou tam udělaný velmi hezky, protože nejsou vysloveny úplně do detailu. (02.07.2014)

Natočit další životní obrodu, ve které hraje hlavní roli hudba, bylo to nejlepší, co mohl John Carney udělat. Oněch sedm let od Once totiž vyplnil dvěma filmy, které nikdo neviděl a svůj um - tedy dodat divákům optimismus minimálně na rok dopředu - na sebe nechal čekat až právě do Love songu. Carney ale překvapivě dospěl, obrousil formální hrany a nemá potřebu dávat v každém záběru najevo, že točí tu nejnezávislejší romanci, jakou kdy kdo potkal. Díky dýchajícím a zcela dokonale obsazeným ústředním postavám Gretty a Dana tak stvořil něco snad ještě lepšího. Scenáristicky sevřenějšího, životně snad ještě o chlup odhodlanějšího a tím, jak je člověk zase o něco starší, tak i intenzivněji do duše promlouvajícího. (09.11.2014)

Love song je pro chviličkáře. To znamená, že chviličkář má rád tyhle filmy pro některé jejich chvilky nebo momenty, které můžou s přehledem ovlivnit jejich hodnocení směrem nahoru. A to je můj případ. Jako celek bych ho zařadila zřejmě do průměru, myslím, že na Oskara zrovna není, ale když jsem viděla Dana s Grettou, jak si pouští staré songy v noci na nábřeží a pak skončí na parketu, tak mně bylo moc fajn u srdce. A o tom to celé je. Film stojí samozřejmě na písničkách, na slovíčkách, některých moc pěkných dialozích a právě na těch bezva chviličkách. Mark Ruffalo je sympaťák a i když se ta jeho placatka z jeho ruky téměř nehnula, tak hrál hudebního producenta parádně a pro mě byl natolik důležitou postavou, že nebýt jeho, nevím, nevím. Trochu jinak jsem to cítila s Keirou, tam jsem váhala nad tím, jestli ta role jí padla na tělo jak ušitá. Z mého pohledu bych tam asi dosadila někoho jiného, ale já tomu zase až tak nerozumím, tak to nebudu hrotit, jinak jí mám ráda. A ještě nechci zapomenout na kamaráda Gretty, který jí poskytl azyl, protože to byl kluk srdcař a takový lidičky mám ráda......Pojďme se opít z našich slz...." (16.09.2014)

Keira se vzdává korzetů a osvojuje si džíny a v tomto případě to není úplný průser. Miluji NY a miluji Keiru, ale tahle kombinace mi zkrátka tak úplně nevoní, raději ji vídám v dobových dramatech. Každopádně musím neochotně přiznat, že tahle role Keiře padla. A velice mile mě překvapila svým zpěvem, opravdu jsem netušila, že má tak krásný hlas. Fakt se mi líbí, že mě v každém svém filmu umí něčím vyvést z míry. Jinak mě zaujal nápad o nahrávání desky v ulicích NY a celkově mě hodně vtáhnul začátek, bohužel jsem opravdu válčila s posledními 40 minutami. S přivřenýma očima ale uděluji 4 slabší hvězdičky kvůli soundtracku a nepřeslazenému konci. Já vážně čekala, kdy se ti dva dají dohromady a ono nic. Mimochodem kdyby Levine hrál ve skutečnosti tak dobrou hudbu jako tady, tak si ho i poslechnu.. (16.09.2014)

Konečně hudební film, který se trefil do mého hudebního vkusu. Přestože Keiru Knightley nikterak nemusím, tady mi vůbec nevadila a společně s Markem Ruffalem tvořila zajímavé ústřední duo. K tomu krásné prostředí New York City civilně nasnímané skoro až dokumentární kamerou, svižné a místy i viditelně improvizované dialogy. Je to romantika jak blázen a přesto není hlavním tématem filmu láska dvou lidí - alespoň ne tématem ústředním - což působí prostě svěže. Nebudu si však nic nalhávat. I přímo ve filmu bylo trefně poznamenáno, že i naprosto všední věc je díky dobře zvolené hudbě krásná a jedinečná. Je tedy i Begin Again jedinečný film? (26.04.2015)