Momo e no tegami
A Letter to Momo
Režie:
Hirojuki OkiuraScénář:
Hirojuki OkiuraKamera:
Kódži TanakaHudba:
Mina KubotaHrají:
Kóiči Jamadera, Júka, Karen Mijama, Hiroši Naka, Jošimasa Hosoja, Kódži Takeda, Čó, Ikuko Tani, Aikó Ogata, Jošisada Sakaguči, Hiroko Ušida, Nobunaga Šimazaki (více)Obsahy(1)
Už stěhování z města na venkov a věci tomu předcházející byly na dospívající dívku moc, ale teď se ještě v novém domově objeví strašidla. Třináctiletá Momo má za sebou těžké období a nyní se navíc s maminkou stěhuje do její rodné vesnice na jednom z menších ostrovů ve Vnitřním japonském moři. Zamlklá dívka není nadšená, že pohodlí velkoměsta musí vystřídat za přízemnost venkovského života a že si má hledat nové kamarády. Ale co teprve když zjistí, že v novém domově na půdě přebývají tři strašidla? Japonský animovaný film Dopis pro Momo představuje unikátní symbiózu decentního vyprávění s důrazem na detaily každodenního života a pečlivě vystiženou náladu letního venkova s rozverně pojatými fantaskními prvky a strašidly vycházejícími z šintoistických tradic. Obě dvě linie při tom slouží k citlivému představení pocitů hlavní hrdinky, která se musí vyrovnávat s řadou životních změn, kde tou největší je nedávný skon tatínka. Potencionálně problematické téma film delikátně rozkrývá a pomocí dílčích peripetií převádí na obecný motiv události, s níž se hrdinka musí vypořádat, podobně jako s přítomností strašidel. Právě vyvíjející se vztah hrdinky s trojicí nelidských stvoření představuje metaforu pro vyrovnávání se s osobní ztrátou. Výsledné bravurní dílo je dokonale přístupné dětem, ale nedělá z nich při tom hlupáky. Naopak jim pomocí empatie k hlavní hrdince pomáhá pochopit životní situace, ve kterých se v lepším případě sami neocitají, ale které mohou znát ze svého okolí. Ztráta nicméně představuje pouze dílčí motiv filmu, který se s totožnou citlivostí věnuje také klasickým problémům či doprovodným prvkům dětství a dospívání jako je začleňování se do nového kolektivu, prohlubování vztahů s rodiči i poznávání a doceňování vlastních kořenů. Vytříbenost a kvality snímku stvrzuje také fakt, že byl uvedený na řadě filmových přehlídek, při čemž se objevoval v selekci dětských festivalů či sekcí určených dětským divákům, ale i v programu po boku „dospělých" uměleckých filmů, a to dokonce i v mezinárodních soutěžích. Dopis pro Momo vznikl pod záštitou věhlasné animační společnosti Production I.G., jejíž tvorba se zaměřuje na řemeslně progresivní filmy, seriály i videohry s podílem animace určené stejnou měrou pro japonské i zahraniční publikum. Snímek je autorským projektem uznávaného veterána Hirojukiho Okiury, jenž sice coby režisér má na kontě pouze jeden předchozí titul, melancholickou a tragickou romanci Džin-ró: Oddíl vlků (1999), jenž náleží mezi kanonická díla anime. Ještě větší věhlas mu nicméně vynesla jeho kariéra návrháře postav, animátora a kreslíře klíčových záběrů. Na těchto postech se stal vyhledávaným tvůrcem s osobitě realistickým stylem, což mu vyneslo angažmá do takových projektů, jako jsou Akira (1988), Ghost in the Shell (1995), Metropolis (2001), Kovboj Bebop: Lovec odměn (2001) či Paprika (2006). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Kvalitativně velmi podobné Ghibli. A jak se vyjádřil JFL, je to "slice of life". Tedy, až na to, že tam jsou démoni. Démonci :). Docela sympatické postavičky. Vlastně velmi příjemný film :). ■ S odstupem a po druhém vidění dávám maximum. Vymazlená záležitost, která v jedné postavě připomíná i Satoshi Kona. ()
Milý, kúzelný, zábavný a dojemný animák, ktorý akoby vypadol priamo z dielne štúdia Ghibli, aj keď tomu tak nie je. A hoci sa na tie najslávnejšie projekty istých pánov Miyazakiho a Takahatu nechytá, tie dve hodinky rozhodne stoja za to. Budúcnosť Hirojukiho Okiuru budem určite pozorne sledovať! 8/10 ()
Velmi zajímavý příspěvek do diskuze, jak vlastně ve skutečnosti vypadá ona proslavená trojice boží. No přátelé, přiznejme si to, krásy moc nepobrali. Už se ani nedivím, že je podle Starého zákona zakázáno vyobrazovat boží tvář, bůh v tomto požadavku prokázal vzácnou sebekritiku a taky pragmatismus, s takovým ksiftíkem by moc oveček nesehnal, i kdyby jeho učení bylo sebehezčí (jakože není). Zároveň jsem si znovu ověřil, jak bible kecá, prej že bůh stvořil člověka k obrazu svému... no nevím, nerad bych vypadal jako narcis, ale já jsem daleko hezčí než všichni ti tři bohové dohromady (no, trochu nesmyslná věta pravda, ošklivost sčítáním určitě neklesá). Takže suma sumárum, já se do nebe rozhodně nepohrnu, protože tam na člověka nic hezkého určitě nečeká. ()
Vlastnš se jedná o pohádku, ukazující dětem jen to pěkné a přes eskalující zavěr je to stále jen melancholický příběh, který má probudit pocit dobroty a přátelství. Animace je výborná, tedy až na začatek s autem, kde mi to trochu vadil počet snímku. Scénář využívá osvěčené postupy a zvraty, přesto je toto milé odskočení z reality do Japonské fantazie v nečem poutavé.... ()
Sociálne začleňovanie v novom prostredí a osobná tragédia ako pôdorys pre rýdzo detský citlivý slo príbeh s prvkami šintoizmu a fantasy vychádzajúcich z klasických hororových legiend éry edo (resp. Tukugawovho šogunátu, od ktorého sa odvíja aj ich označenie ako "klasické samurajské hororové legendy"). Už z toho je jasné, že takýto film si bude u nás len ťažko hľadať diváka a ujme sa skôr v krajine vychádzajúceho slnka, než v mimoázijských krajinách, do ktorých je exportovaný a ktoré nemajú k tradíciám a tomuto druhu príbehov taký vzťah ani pochopenie. Možno to brať aj ako dlhodobý efekt výsostného postavenia štúdia Ghibli na našom trhu a kultu, zacieleného na jeho popredné vedúce osobnosti, akou je Hajao Mijazaki, bola by však chyba prisudzovať väčšinový podiel na rozpačitejšom prijatí len vedľajšiemu faktoru, ktorý s ním prakticky nesúvisí. Dopis pro Momo je pre mnohých rozporuplný v prístupe k téme a cieľovému publiku, ktoré paradoxne kĺbi veľmi harmonicky a s ohľadom na úctu k smrti a jej vážnosť, vychádzajúcu z historickej tradície, ale zároveň jemne vybalansovaného, neagresívneho sentimentu s viac menej klasickou rozprávkovosťou, ktorá ho robí nenásilným a v súlade so spoločenskou nezávadnosťou prenáša svoje posolstvo na mierne odrastenejšieho detského diváka (u nás vysielaný s ratingom od 8 rokov, čo sa mi javí ako vek ideálny vzhľadom na to, koľko deti v tomto období chápu a s čím všetkým sa akou formou potýkajú - overené). Podľa dostupných informácií pracoval Hirojuki Okiura na produkcii filmu dlhých 7 rokov, čo sa na výsledku odrazilo v podobe kryštalicky čistého melancholického tónu v spojení s príjemným humorom, fantaskným nádychom a prekvapivo neotravnou impulzívnosťou a infantilitou hlavnej dievčenskej hrdinky, a dôslednom tempe, pri ktorom sa oplatí sledovať a vychutnať si každý jeden záber, a počkať si na všetko dobré; práve vďaka tomu je Dopis pro Momo tak všedný a zaujímavý zároveň. Nie je to však kúsok pre každého, ale napriek tomu je malým klenotom, ktorý prekvapí kvalitou scenára i príjemnou animáciou (zrejmý odkaz na Totora potešil). Svojou pomalou vycibrenosťou a autorským rukopisom, ktorý sa nikam neponáhľa a nesnaží sa diváka k ničomu bezprostredne dotlačiť (čomu zodpovedá zámeru podriadená stopáž), však môže mnohých odradiť. Rozhodne si to však nezaslúži. Ak by som mal vyjadriť svoje dojmy z filmu, stačili by tri slová: rovnaký, ale iný. 85% ()
Galerie (53)
Photo © Kadokawa Pictures
Reklama