Lásky čas

ANO: Odzbrojující rodinné hodnoty. Nádherné a chytré curtisovské trademarky. Báječný soundtrack. Stará dobrá Anglie. NE: Cestování časem jako vyčuraná korektura sebe sama a manipulace s lidmi kolem sebe. Copak k lásce stačí vlézt do skříně a projít si zkouškou znovu, protože už znám správnou odpověď? Metoda pokusů a omylů v Lásce nebeské mi je bližší. I když to není na první dobrou... a někdy to skončí monumentálním trapasem. 70% (12.11.2013)

Hrozná představa člověka, co má svůj život (a všechny v něm) pod takovou kontrolou. Nemusí se zodpovídat ze svých chyb, nemusí se přizpůsobovat nepříznivým událostem ani se zdokonalovat, pouze parazituje na druhých a všech zneužívá. Že se nakonec velkoduše tenhle konkrétní hrdina rozhodne pro vzdání se schopností, na tom mnoho nemění, protože k tomuto rozhodnutí opět dochází jen proto, že z něj bude mít výhody. Nechápu, jak někomu tenhle film může přijít pohodový a romantický, mně přijde perverzní a zvrácený. Krom toho je vyprávěný neuvěřitelně líně, bez řádu, bez smyslu, prostě jenom klade ty zvrácené romantické scény a chce dojímat. (05.01.2014)

Jsem rád, že když už koukám na anglickou romantickou komedii, je u toho Bill Nighy, toho chlápka mám vážně rád. Je až s podivem, že na to, jak moc mi nesedla Láska Nebeská, se nyní Richard Curtis trefil do černého. Tam totiž bylo až moc příběhů a postav, kdežto v About Time sledujeme příběh, kupodivu sympatického, typického anglického mladíka v podání, pro mě, neznámého Domhalla Gleesona, který však má štěstí v tom smyslu, že mužští potomci v jeho rodině umí cestovat časem do minulosti. On toho tedy samozřejmě maximálně využívá aby sbalil pohodovou Rachel McAdams, aby následně došel k rozhřešení. Přestože se jedná o obyčejnou plitkou satiru, nejspíše na samotný Curtisův život, tak snad i z toho důvodu to působí tak líbivě a neuměle, že mě to na konci celkem zasáhlo. A když se něco takového filmu povede, už to prostě něco znamená...95% (03.01.2014)

Ač se vás Ryčrd opět všemožně snaží pohladit po šulínku, či aby nedošlo ke genderové diskriminaci, konejšivě poplácat po rybě, zanedlouho zjistíte, že má z toho urputného psaní pěkně mozolnatou dlaň a není už to zdaleka tak příjemné jako Láska nebeská. Asi tak v polovině jej navíc přistihnete, že vám z toho genitálu zkouší vymodelovat panenku s porcelánovou hlavou, troubícího jelena či jiné kýčovité zvěrstvo. Je z toho prvoplánový, patetický hnus s charmem venezuelské telenovely, vtipný asi jako rozžvýkaný chleba, s mimořádně odpudivou ústřední dvojicí neohrabaných idiotů. Hospodyňky tomu sice zase uslzeně nasázely plné palby, ale u ostatních nechápu, jak to může poměr devadesát šest ku čtyřem dostat do červených čísel. No, mýdlo už tu radši nikdy nezvedám! (04.01.2014)

Sám Richard Curtis to řekl. Nepamatuju se, kdy jsem naposledy viděl snímek, v mnohém tak obyčejný a zároveň tak vyjímečný. Směr vyprávění je neodhadnutelný a ten, kdo by chtěl na film aplikovat sci-fi pravidla, se šeredně splete, vždyť je to jen metafora napravování sebe sama a potřeby něčeho, co člověka převyšuje a zároveň mu naznačí, co ve svém životě může nebo nemůže ovlivnit. Richard Curtis to řekl sám, prý už nebude režírovat. Ale pokud vím, psát se chystá dál. Pokud bude i nadále tvořit takovéhle příběhy o zásadních věcech, vůbec to nevadí. Smekám. (14.11.2013)