Lásky čas

Curtisův zval ku lásce hlas, kde cukrový zaváněl háj… Starý dobrý větrný Cornwall, rodinná soudržnost, zpustlý dramatik T.Hollandera, na playlistu Arvo Pärt, ale nemůžu si pomoct, Curtis umí s vtipem i oparem sentimentu pracovat nezištněji. Verze zcela oproštěná o cestování v čase, plná slepých ulic a dlouhých dálnic, by mě zajímala mnohem víc, už jen proto, že motto Carpe diem je v podobně laděných filmech sice pravdivou, ale notně obehranou deskou. Ony jsou totiž nejlepším strojem času vzpomínky. Není to technicky náročné, nepotřebujete skříň a mnohdy je efekt větší než u motýlích křídel.. (12.08.2014)

,,TIME, DRAHÝ SYNU. JE TO ZKRÁTKA TAK, ŽE MUŽI V NAŠÍ RODINĚ... BUDE TO ZNÍT ZVLÁŠTNĚ. PŘIPRAV SE, ŽE TO BUDE DIVNÉ A STRAŠIDELNÉ. MÁME RODINNÉ TAJEMSTVÍ. A TO TAJEMSTVÍ SPOČÍVÁ V TOM, ŽE MUŽI V NAŠÍ RODINĚ UMĚJÍ...CESTOVAT V ČASE.“… /// A vod toho dne šel život jako po másle. Ženský mi padaly k nohám – vlastně ne, zamilovat se nikoho žádným cestováním v čase nedonutíte… (ale časem uhnat ženskou … to by šlo…), plno romantiky, vobčas i povedenej ftip. A k tomu to cestování…jako naprostá kravina! Vlastně ne – díky tomu zjistíme, že se dá žít i bez toho (teď se kurva omlouvám všem, který to nevěděli…fakt soráč za spoiler!). I když já bych spíš upřednostňoval tu romantiku každýho vobyčejnýho dne. Možná, že vo to nakonec šlo víc, než vo celý cestování časem, který na rozdíl vod dějový nesourodosti a neúměrný dýlky, tady nebylo největší slabinou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád bych to napoprvý nezvoral! 2.) Umím cestovat časem a rád bych vošukal Rachel McAdams. 3.) Thx za titule ,,urotundy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.01.2014)

Moc hezký film, bavila jsem se. Skvělé herecké obsazení, Domhnalla Gleesona si nejde neoblíbit, je to takový ten typický hrdina od vedle, se kterým byste rádi zašli na pivo. Richard Curtis má dar vytvořit kouzelnou atmosféru, při které mu zbaštíte naprosto vše a hrdinům máte tendenci závidět (jak ráda bych se, se svou rodinou každý den scházela na čaj a jen si užívala chvilky, že jsme všichni spolu). Ve filmu mi něco chybělo a to něco byla jedna věta, nebo scéna, která by mi dokázala, že Lásky čas není "pouze" odpočinkovým filmem, ale skrývá i něco hlubšího, stále jsem na Ten moment čekala a tentokrát se nedostavil. Lásky čas je tak "pouze" krásným oddechovým filmem, u kterého se zasmějete, možná i ta slza ukápne a určitě ho budete chtít vidět někdy znovu. (17.11.2013)

Lásku nebeskou s tímto počinem prosím nesrovnávat! Filmy spolu nemají za mák nic společného, mimo Curtise, pochopitelně... Lásky čas je křehkým štěstím ležícím ve snech mnohých z nás. Takové to nadějné a vláčné doufání v ryzí lásku a životní harmonii potácející se kolem rodinného krbu. Naprosto okouzlující Rachel McAdams nelze nemilovat! Palec nahoru za skloubení jednoho velkého klišé, kterým je láska jako taková, a britského humoru, který nebyl tak sarkastický a kyselý, ale naopak odlehčený a naprosto nenásilný. Na konci se můžete zkrátka usmívat a plesat "Jak milé!". (05.11.2013)

Richarda Curtise mi bylo už před premiérou líto v jedné věci. Dostát očekáváním fanoušků, kteří si přáli něco na způsob časoskokové Lásky nebeské, zkrátka nemohl, ani kdyby se rozkrájel. Proto je o tolik překvapivější cesta, po které se vydal - a na které se žádný takový předem marný pokus nekoná. Ne že by se na romantiku nehrálo, vždyť kapela v metru nebo bouřlivý obřad mi svoji silou málem přilepily čelist na podlahu sálu. Jenže tu je ještě něco víc. Ony obligátní rodinné hodnoty, které se právě tady mění ve slovní zlato a soukromou emocionální tíhu. Právě v jejich síle se skrývá něco, co z Času dělá film až nehodnotitelný. Má totiž trochu zbytečně průstřelnou sci-fi stránku, podle očekávání dialogově dokonalou romantickou linku a spoustu přívětivého humoru. A pak přijde poslední třetina a z Billa Nighyho je člověk z mého života, ke kterému se nemám jakou skříní vrátit a všechno je zase někde jinde, mimo hranice pětihvězdné škály. A přesně tam, na samém konci, je nejlépe vidět, kam Curtis dospěl. Na místo, kde prostředky neslouží v prvním plánu romantice, ale romantika naopak slouží přesahu ještě osobnějšímu a nadčasovějšímu. Těžko proto říct, z čeho všeho se tu pan režisér stihl vypsat. Pokud se ale jedná skutečně o jeho poslední režijní počin, může ze stoličky odkráčet s hlavou hrdě vztyčenou, protože na posledním místě činu zanechává (opět) něco nenapodobitelného. (04.11.2013)