Lásky čas

Veľmi príjemná romantická komédia o chlapcovi menom Tim, ktorý sa v deň svojich 21. narodením dozvedá fakt, že všetci členovia rodiny mužského pohlavia disponujú darom o ktorom sa iným ani len nesníva. Stačí sa uzavrieť v tmavej miestnosti, zovrieť päste, a môže cestovať časom. Napriek tomu, že túžby ľudí sú rôzne, Tim baží len po jednej veci - láske. Ale čo ak spraví niečo, čo naruší slučku času? Milý, oddychový snímok, ktorý nijak neurazí a svoje hodnotenie si plne zaslúži. (06.01.2014)

Richarda Curtise mi bylo už před premiérou líto v jedné věci. Dostát očekáváním fanoušků, kteří si přáli něco na způsob časoskokové Lásky nebeské, zkrátka nemohl, ani kdyby se rozkrájel. Proto je o tolik překvapivější cesta, po které se vydal - a na které se žádný takový předem marný pokus nekoná. Ne že by se na romantiku nehrálo, vždyť kapela v metru nebo bouřlivý obřad mi svoji silou málem přilepily čelist na podlahu sálu. Jenže tu je ještě něco víc. Ony obligátní rodinné hodnoty, které se právě tady mění ve slovní zlato a soukromou emocionální tíhu. Právě v jejich síle se skrývá něco, co z Času dělá film až nehodnotitelný. Má totiž trochu zbytečně průstřelnou sci-fi stránku, podle očekávání dialogově dokonalou romantickou linku a spoustu přívětivého humoru. A pak přijde poslední třetina a z Billa Nighyho je člověk z mého života, ke kterému se nemám jakou skříní vrátit a všechno je zase někde jinde, mimo hranice pětihvězdné škály. A přesně tam, na samém konci, je nejlépe vidět, kam Curtis dospěl. Na místo, kde prostředky neslouží v prvním plánu romantice, ale romantika naopak slouží přesahu ještě osobnějšímu a nadčasovějšímu. Těžko proto říct, z čeho všeho se tu pan režisér stihl vypsat. Pokud se ale jedná skutečně o jeho poslední režijní počin, může ze stoličky odkráčet s hlavou hrdě vztyčenou, protože na posledním místě činu zanechává (opět) něco nenapodobitelného. (04.11.2013)

Curtisův zval ku lásce hlas, kde cukrový zaváněl háj… Starý dobrý větrný Cornwall, rodinná soudržnost, zpustlý dramatik T.Hollandera, na playlistu Arvo Pärt, ale nemůžu si pomoct, Curtis umí s vtipem i oparem sentimentu pracovat nezištněji. Verze zcela oproštěná o cestování v čase, plná slepých ulic a dlouhých dálnic, by mě zajímala mnohem víc, už jen proto, že motto Carpe diem je v podobně laděných filmech sice pravdivou, ale notně obehranou deskou. Ony jsou totiž nejlepším strojem času vzpomínky. Není to technicky náročné, nepotřebujete skříň a mnohdy je efekt větší než u motýlích křídel.. (12.08.2014)

Jak málo stáčí, aby člověk odcházel z kina šťastnej a ani pořádně nevěděl proč. Humor, láska, originalita ( super konec ), výborný herecký výkony (Rachel definitivně miluju ), ale hlavně obrovský pozitivní náboj, kterým film střílí do každýho diváka v kině. "Vem si jeden den ve svým životě, nejdřív ho prožij běžně jako vždy a pak ten samej den prožij ještě jednou a všímej si každýho detailu....", absolutně nejlepší scéna celýho výbornýho filmu. Lidi, fakt zvědněte prdel a zkuste tenhle biják dát , myslím si, že v týhle době něco podobnýho všichni moc potřebujeme. (04.11.2013)

Zpočátku to působilo zajímavě oním sci-fi zpestřením a taky mile romanticky, nicméně v druhé polovině to spadlo z mého pohledu do takových nudnějších vod. Čekal jsem trochu zapeklitější romantickou story a ono to bylo spíše rodinné (přeplácanější) drama, které se navíc odehrávalo v dlouhém časovém horizontu, což moc nemusím. Navíc mi to ke konci přišlo poměrně zdlouhavé, až moc sentimentální a zdálo se mi, že tvůrci už ani pořádně neví co a jak s tím cestování v čase. Neříkám, že to bylo špatné a jak je vidět, film má i spoustu obdivovatelů, což samozřejmě chápu, nicméně u mě je to tak, že když už romantickou komedii/drama, tak v trochu jiném ražení. 70% (18.11.2013)