Lásky čas

Všímal jsem si harmonie, kterou se Richard Curtis pokoušel přenést na diváka v podobě milé a příjemné romantiky plné odlehčeného britského humoru. Britský humor mi ale nikdy neseděl, milá romantika se už v úvodních minutách mění na příliš přeslazenou blbůstku a tvůrcům něco jako smysl nad časovými smyčkami a přiměřená stopáž asi také nic neříká. Jediné co je v tomto filmu hodné zmínky je ústřední sympatický pár (veskrze Rachel McAdams mi udělala radost, od nynějška je ofina neskutečně sexy :-)) a Bill Nighy, jehož poťouchlý otec je boží! Nighyho nemám příliš v lásce, ale tentokrát jsem si tohoto chlapíka skutečně užil. Milé plus. 4/10 Edit (10.8.2018) Beru zpět, je to perfektní romance :-) 8/10 (08.11.2013)

Richarda Curtise mi bylo už před premiérou líto v jedné věci. Dostát očekáváním fanoušků, kteří si přáli něco na způsob časoskokové Lásky nebeské, zkrátka nemohl, ani kdyby se rozkrájel. Proto je o tolik překvapivější cesta, po které se vydal - a na které se žádný takový předem marný pokus nekoná. Ne že by se na romantiku nehrálo, vždyť kapela v metru nebo bouřlivý obřad mi svoji silou málem přilepily čelist na podlahu sálu. Jenže tu je ještě něco víc. Ony obligátní rodinné hodnoty, které se právě tady mění ve slovní zlato a soukromou emocionální tíhu. Právě v jejich síle se skrývá něco, co z Času dělá film až nehodnotitelný. Má totiž trochu zbytečně průstřelnou sci-fi stránku, podle očekávání dialogově dokonalou romantickou linku a spoustu přívětivého humoru. A pak přijde poslední třetina a z Billa Nighyho je člověk z mého života, ke kterému se nemám jakou skříní vrátit a všechno je zase někde jinde, mimo hranice pětihvězdné škály. A přesně tam, na samém konci, je nejlépe vidět, kam Curtis dospěl. Na místo, kde prostředky neslouží v prvním plánu romantice, ale romantika naopak slouží přesahu ještě osobnějšímu a nadčasovějšímu. Těžko proto říct, z čeho všeho se tu pan režisér stihl vypsat. Pokud se ale jedná skutečně o jeho poslední režijní počin, může ze stoličky odkráčet s hlavou hrdě vztyčenou, protože na posledním místě činu zanechává (opět) něco nenapodobitelného. (04.11.2013)

Divák nutně musí zanedbat hodně proměnných, aby si film užil, ale s trochou snahy to jde. V About Time se totiž dost tluče sporadická vyzrálá zodpovědnost s všudypřítomnou dětinskou naivitou a pateticky ulepenými prsty. Námět měl mnohem větší potenciál. Já bych rozhodně dělal větší čuňačiny. Nebo alespoň nějaké. (23.07.2016)

Pravděpodobně je to zvláštní, ale snad nikdy jsem nezažila chvíli, kdy bych chtěla zalézt do šatníku, zatnout pěsti a vrátit se zpátky v čase, abych něco napravila. Přitom chyby jsem v životě určitě nasekala.. narozdíl od hlavního hrdiny Tima beru ale život takový jaký je a jsem víceméně zastáncem pokusů a omylů, chybami se člověk přece učí :) Nebylo mi tedy úplně sympatické, jakým způsobem Tim řešil všechny trable. Někdy opravdu úplně zbytečně. Na druhou stranu z hlediska příběhu se ono cestování v čase mohlo využít lépe;čekala jsem, že příběh postupně vygraduje podobně jako u Time traveler's wife, ale ono šlo spíše o film, ze kterého se máte poučit a mít ke konci příjemný pocit, takže Timova schopnost nesehrála takovou dramatickou roli, jak mohla. Mimochodem jen po přečtení námětu jsem měla pocit, že si ze mě někdo střílí - Cestování v čase, Rachel McAdams? Neskutečně to zavánělo již zmíněným TTW a po shlédnutí musím říct, že jsem si téměř jistá, že se autor inspiroval. Příběh sice nehrál na tak dramatickou notu, ale kromě jiného zachycuje podobně delší časový úsek. Někdy jsem měla až dejavu. I tak se mi ale film líbil, Bill Nighy měl zase jednou výbornou roli, nenudila jsem se ani minutu a naučila jsem se, že si musím užívat každé chvilky a ocenit každou maličkost. :) Pět hvězdiček nedám, protože je mi přeci jen trnem v oku ta podobnost se Zakletým v čase. (A taky tak trochu protestuju proti rozdílu v procentech, proč mám pocit, že je to jen proto, že About time je britská záležitost?) (06.01.2014)

Sám Richard Curtis to řekl. Nepamatuju se, kdy jsem naposledy viděl snímek, v mnohém tak obyčejný a zároveň tak vyjímečný. Směr vyprávění je neodhadnutelný a ten, kdo by chtěl na film aplikovat sci-fi pravidla, se šeredně splete, vždyť je to jen metafora napravování sebe sama a potřeby něčeho, co člověka převyšuje a zároveň mu naznačí, co ve svém životě může nebo nemůže ovlivnit. Richard Curtis to řekl sám, prý už nebude režírovat. Ale pokud vím, psát se chystá dál. Pokud bude i nadále tvořit takovéhle příběhy o zásadních věcech, vůbec to nevadí. Smekám. (14.11.2013)