Muzikantská Liduška

Muzikantská Liduška mě překvapila svou úspěšnou návštěvností. Dva roky po okupaci za to nejspíš mohlo národní cítění, které decentně přes hudbu Martin Frič adaptoval. Já jsem viděl mnoho filmů pánů Martina Friče a Karla Steklého. Tento ale zatím patří mezi ty slabší. Děj působí od počátku zajímavě, ale pak prostě upadá tím, že se nikam extra neposouvá. Kdyby navíc Lidušku hrála horší herečka, asi by šel s kvalitou ještě níže. Takhle vypadá to pominutí na rozumu vcelku věrohodně. Přijde mi ale, že ve stejném roce natočená Babička už podobný námět vyčerpala svou Viktorkou u splavu a to nebyla hlavní postava. Na druhé straně hudba vždy bude vysoko ceněna co se národa týče a je asi vcelku pochopitelné, že se tu najdou skryté náznaky. Nejsem si ale jistý, že dnes už má film svou váhu z tohoto hlediska a tak jen zůstává zase ta dějová dramatizace, která ale není z nejsilnějších. (25.04.2022)

Tento film tedy v žádném případě nepatří k nějakým skvostům. Někteří zde oceňují Jiřinu Štěpničkovou a Gustava Nezvala, za mne tedy Štěpničková hraje dobře, ale to nalíčení (hlavně oči), vůbec nesedí k vesnické dívce a Gustav Nezval nikdy nepatřil ke špičkovým hercům, jeho neustálé přehrávání a deklamování je hrozné. Oceňuji spíše herce jako Gustav Hilmar, Jaroslav Marvan nebo Jaroslav Vojta, výborný byl i Stanislav Neumann. Ty dvě hvězdy dávám filmu jen za jejich výkon. (30.11.2022)

Po menším váhání dávám pět hvězdiček, mj. proto, že se film natáčen v exteriérech roubenek Českého ráje. Drama o Lidušce, která se pominula na rozumu poté, co u oltáře odmítla sňatek s vychytralým mládencem (jako vždy slabší Vilém Pfeiffer), je znám naší starší generaci jako nejznámější povídka Vítězslava Hálka. Nevím ale, zda není konec upraven ku šťastnému rozuzlení, natolik si povinnou školní četbu nepamatuji.- V titulcích filmu je jako autor námětu označen Vítězslav Nezval, nevím, jak k tomu došlo, ale jistě se jedná o omyl, pokud se básník nepodílel na scénáři. Ovšemže jde o dílo Hálkovo. (02.04.2018)

Centrální příběhová linka je velmi nosná, bohužel je násilně natažena na devadesátiminutovou stopáž nedůležitými situacemi a otravnými ffigurami. Film se pak drobí, především v expozici (cca první třičtvrtěhodina). Jsme v roce 1940, různé náznaky se dají číst různě, ale v celku se jedná o protiněmecký protest, vyzdvižení houževnaté a srdečné české muzikantské povahy. "Můžou nám zaplatit, ale naši muzikantskou čest si koupit nemůžou..." (15.12.2011)

Vpravdě pohádková prostonárodní vyprávěnka o Lidušce a Toníkovi ... a o všech protivenstvích nepřejícího, materialisticky založeného světa, který v dobré víře i ze zištných pohnutek horlivě staví překážky do cesty jejich čisté lásce. Některé pasáže (obzvláště v úvodu) jsou zbytečně natahované - jiné zas tančí kvapík a přitom přeskakují i momenty, které by si zasloužily větší pozornost. Celkový dojem je přesto uspokojivý - snad i proto, že před nepovolanýma očima umně ukrývá českou hrdost a odpor proti německé okupaci. A zdali se příběh završí podle mustru většiny správných pohádek nebo přehodí výhybku a bude směřovat k baladickému rozuzlení, to už musíte zjistit sami ... 3,5* (16.06.2022)