Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Přestože tenhle film nepatří mezi moje nejoblíbenější kousky Argentovy tvorby musím uznat, že jako prvotina nedopadl vůbec špatně. Určitě se zde najde několik chyb a scén, které nesednou každému, ale jako celek myslím funguje dokonale. Pro mě je to nadprůměrné giallo, na které se určitě ještě někdy podívám znovu. Slabší 4* (07.02.2010)

Započala Argantova tvorba. Jedná se jen o tajemnou detektivku,kterých se v Itálii točila slušná řádka,ale Arganto přesto dokázal natočit to po svém. Po tolika Argantových snímcích jsem si slíbil,že až konečně uvidím jeho první horor budu si dávat pozor,abych na vraha přišel sám a né si ho typoval. Ovšem udělal jsem znovu chybu a soutřeďoval se na to co hlavní hrdina přitom vše je jasné od začátku a navíc Arganto si vybral dobrého vraha. Po vizuální stránce uspokojivé,ale né tak překrásné jak je třeba Suspira nebo Trojice smrti. Rozhodně kvalitní detektivka,která sice neukazuje řezání těl,spíše pohledy na stěnu na,kterou odstřikuje krev,ale v jednoduchosti tkví také svoje krása. (14.06.2007)

Argentova režijní premiéra a vlastně i první z jeho "zvířecího cyklu" (o rok později následovala Devítiocasá kočka a Moucha na šedém sametu), na které spolupracoval s hudebním guru Morriconem. A právě on má zásluhu na tom, že i v momentech mistrových selháních (pár nudných detektivních pasáží, závěrečné odhalení vraha) dodává snímku patřičnou šťávu. Jako debut obdivuhodné, co se týče vizuální stránky, ale pořád je to jen příprava na Argentova vrcholná gialla v podobě Deep Red a především geniálního Tenebre. (21.08.2011)

Důmyslně propracované giallo z rané Argentovy tvorby s obratností a strhujícím stylem rozehrává detektivní příběh s hloubkou postav, narůstajícím počtem zohavených dívek, vrahovou vzrůstající krutostí, ne však pohnutkami, které jsou poodkrývány jen velmi poznenáhlu, ač s o to víc mistrně gradujícím napětím nepolevujícím až do samého šokujícího závěru. (06.12.2009)

„Jen pracháči mají takový ujetý nápady. Není to nikdo od nás, my takový věci neděláme. To musel udělat někdo, kdo má prachy!" Černé kožené rukavice, nůž, břitva a rudé cákance. Žlutá, modrá, červená. Americký spisovatel Sam zahlédne pokus o vraždu a pomůže napadené ženě. To ještě netuší, že tím uvrhne sebe i svoji přítelkyni do smrtelného nebezpečí. Ostří se míhá, krev stříká a oběti přibývají. Kdopak si vzpomněl během scény ve výtahu na budoucí De Palmovo Oblečen na zabíjení (1980)? Mlha, Sam jde ulicí, kroky, otočí se a zahlédne sekáček na maso....! Pečlivě budované napětí podporují skvělá kamera a samozřejmě Morriconeho hudba. Tajemné interiéry starých domů, světlo a tma a maniak, kterého by mohl prozradit zvláštní zvuk. Závěr není až tak šokující, snad proto jsem si ho nepamatoval. Přesto jsem opět spokojen a hodnocení ponechávám. (17.05.2020)