Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Argentova režijní premiéra a vlastně i první z jeho "zvířecího cyklu" (o rok později následovala Devítiocasá kočka a Moucha na šedém sametu), na které spolupracoval s hudebním guru Morriconem. A právě on má zásluhu na tom, že i v momentech mistrových selháních (pár nudných detektivních pasáží, závěrečné odhalení vraha) dodává snímku patřičnou šťávu. Jako debut obdivuhodné, co se týče vizuální stránky, ale pořád je to jen příprava na Argentova vrcholná gialla v podobě Deep Red a především geniálního Tenebre. (21.08.2011)

"A TO MI ŘÍKALI - JEĎ DO ITÁLIE, TAM SE NIC NEDĚJE" upozorňuje Argento hrdinovými ústy na čerstvý razantní nástup gialla i sebe sama. Argento se teprve rozjíždí, ale i tak mu to jde od ruky. Pár fajn záběrů a ústřední lalala motiv, ale vizuálně ani hudebně zatím žádná velká divočina a ani žádné krvavé orgie, zato mě překvapily vtipné komické figurky a momenty. Závěrečné vysvětlení bylo notně krkolomné a schválně překryté skvělým baletem letadel, ale vrah se mi móc líbil. (18.10.2011)

Započala Argantova tvorba. Jedná se jen o tajemnou detektivku,kterých se v Itálii točila slušná řádka,ale Arganto přesto dokázal natočit to po svém. Po tolika Argantových snímcích jsem si slíbil,že až konečně uvidím jeho první horor budu si dávat pozor,abych na vraha přišel sám a né si ho typoval. Ovšem udělal jsem znovu chybu a soutřeďoval se na to co hlavní hrdina přitom vše je jasné od začátku a navíc Arganto si vybral dobrého vraha. Po vizuální stránce uspokojivé,ale né tak překrásné jak je třeba Suspira nebo Trojice smrti. Rozhodně kvalitní detektivka,která sice neukazuje řezání těl,spíše pohledy na stěnu na,kterou odstřikuje krev,ale v jednoduchosti tkví také svoje krása. (14.06.2007)

Samotné rozuzlezní detektivní zápletky působí ex post maličko naivně, i když využití mysteriózních prvků, jako je naivní obraz pošahaného malíře, ano, je to ten, který má rád kočky, je velmi pěkné. Celkově je psychologická atmosféra filmu výborně vypjatá. Osobně se mi na starších filmech velmi líbí specifický obraz a v tomto případě taky exteriéry, které výborně ladí s vyzněním celého filmu. (24.01.2010)

Ja viem, že Argentova tvorba je hlavne o šialenom farebnom vizuáli, ale v prípade Vtáka by som určite neopomenul ani "šialenú" hudbu, ktorá dotvára atmosféru filmu neuveriteľným spôsobom. Špeciálne pri naháňačke medzi autobusmi, pri ktorej som si spomenul na Memento. Vták je film, ktorý svojimi logickými nezrovnalosťami v priebehu filmu diváka pripravuje na najhoršie možné alternatívne konce, ale mňa naopak záver uspokojil, pretože aj keď je očakávaný, dáva predošlému deju význam a dá sa povedať, že všetko vo filme je na konci vypointované. Dokonca ostávajú niektoré otázky do budúcnosti postáv zaujímavo otvorené. Argento sa snažil prelomiť jednu trilerovú dogmu, čo sa mu svojim spôsobom podarilo a naštartoval kariéru solídnym, i keď v niektorých smeroch dnes už úsmevným trilerom. (11.08.2013)