Obsahy(1)
Televizní zpracování slavné Čechovovy povídky. Na námluvy ke statkáři se dostaví jeho soused. Rád by za ženu jeho dceru. Než ale nápadník osloví dceru s nabídkou, rozhovoří se o svém majetku, do něhož patří i Volí loučky. Dcera však opáčí, že každý ví, že Volí loučky patří jim. Hádka vyvrcholí urážkami a odchodem nápadníka. Když se však dcera dozví, že právě přišla o ženicha, nutí otce, aby se muž vrátil. Sotva se však nápadník vrátí, dojde k další rozepři, tentokrát o kvalitu psa. A tak nakonec otec námluvy urychlí, s poznámkou, že tu začíná to pravé rodinné štěstí... Komediální miniatura režiséra M. Friče se skvělými hereckými výkony Jana Pivce (otec), Vlasty Chramostové (dcera) a Ladislava Peška (nápadník) vznikla podle předlohy A. P. Čechova. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (51)
Rozkošná miniatura, esence toho, co na Čechovovi zbožňuji, tedy ironie přecházející místy v jízlivost, smysl pro detail, vystižení podstaty problému a nádherné lidské typy. Výsek ruské "lepší" společnosti 19. století jako na dlani. Pivec s Chramostovou famózní, typově dobře obsazený Pešek dělá, co může. Celkový dojem: 90 %. ()
Tato mikrokomedie by se také dala pojmenovat Tři ve při. Výtečné herecké trio Ladislav Pešek – Vlasta Chramostová - Jan Pivec rozehrává nekonečnou partii malicherných hádek. Když se podaří jednu zažehnat, začne další a tak to jde stále dokola. Ladislav Pešek málem i zapomněl, proč vlastně přišel na návštěvu… Fričova adaptace povídky Antona Pavloviče Čechova by Vám neměla rozhodně uniknout! Režisér Martin Frič natočil v letech 1961 a 1962 ještě další tři adaptace díla Antona Pavloviče Čechova – Medvěd (1961), Slzy, které svět nevidí (1962) a Malá noční povídka: O škodlivosti tabáku (1962). ()
Námluvy jsou sarkastickou romantikou. Jednoaktovka Antona Pavloviče Čechova se s ironickým nadhledem vydala přímo doprostřed formálního plánování legálního svazku ženy s mužem. Martin Frič si vychutnává vášeň jízlivých ataků i drobné úkroky malicherné hašteřivosti a výkřiky soutěživosti. Základem jsou slova, jejich vazby i vzájemné konfrontace, koušou a zuřivě bodají, ztrácejí soudnost i vědomí a bez zardění vzápětí milují. Hrdinou roztěkané romance je Ivan Vasiljevič Lomov (pozoruhodný Ladislav Pešek), svobodný mládenec s nejzávažnějším rozhodnutím dosavadního osobního života. Prestiž versus láska, zásadou je princip cti. Důstojným protivníkem i spoluhráčem je Natalja Stěpanovna (velmi zajímavá Vlasta Chramostová), rozkošná dceruška Lomovova souseda na vdávání. Ach ta láska a budoucí štěstí rodinné, aneb harmonie svárlivosti. Pozadu nezůstává ani Stěpan Stěpanovič Čubukov (vynikající Jan Pivec), Nataljin tatínek a Lomovův soused, společensky vážený statkář. Ten slovní koncert se vyznává z vášně ladných soubojů, sarkastických poznámek a jízlivých doplňků. Námluvy, osobně považuji za úchvatnější pohled na ruskou velkostatkářskou elitu ve zpracování Sověta Sergeje Solovjova v jeho povídkovém filmu Rodinné štěstí. Rozkošné ironické hrátky! ()
Pivce miluju, Peška mohu, Chramostovou chci, ale co platno, o 34 let později vznikne nová verze se Slováky, které se toto klasické provedení naprosto nevyrovná. Tamto je úplně jiný level, arci tu máme co do činění s dobově daným způsobem hraní, což zase ale nepodmiňuje, že Chramostová hraje svou postavu jako semetriku, Pešek se typově nehodí a celkově nemáme moc dojem, že jsme na matičce Rusi. Ostatně sláva Ukrajině. ()
Ladislav Pešek přijde požádat Jana Pivce o ruku jeho dcery Vlasty Chramostové. Jenomže na první pohled jednoduchá zápletka dostane slušný spád ve chvíli, kdy narazí na téma volích louček, které odjakživa pařili Peškově rodině nebo dobře staveného psa s údajně krátkým čumákem. Konverzační komedie, které dominují skvělé herecké výkony především obou pánů (velmi uznávaných herců nejen své doby), kterážto jako součást vzpomínkového slepence Teleautomat pobavila moje unavené já v míře více než značné. K naprosté dokonalosti chybí jen pár minutek na víc, jenž by scénku povýšilo o stupeň nahoru. Takhle za 4. ()
Reklama