Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Štěpán HulíkHrají:
Táňa Pauhofová, Jaroslava Pokorná, Petr Stach, Igor Bareš, Vojtěch Kotek, Adrian Jastraban, Patrik Děrgel, Ivan Trojan, Jenovéfa Boková, Denny Ratajský (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Po seriálu Terapie, který vyvolal příznivé ohlasy u kritiky i u diváků, HBO Česká republika pokračuje v tvorbě vlastních hraných děl. Dalším původním projektem, který vznikne v režii světoznámé Agnieszky Hollandové, je třídílné retro Hořící keř, inspirované skutečnými událostmi i reálnými postavami. Scénář dramatu o alarmujícím činu Jana Palacha, osudech jeho blízkých a počátcích normalizace v posrpnové ČSSR napsal Štěpán Hulík... Děj začíná Palachovým sebeupálením v lednu 1969 a líčením rozjitřené atmosféry v tehdejší společnosti. Události se zdramatizují po skandálním nařčení od poslance Viléma Nového, který Palachovo sebeobětování zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni. Hlavní postavou vyprávění je skutečně existující advokátka Dagmar Burešová, která jménem Palachových příbuzných podala na Viléma Nového žalobu na ochranu osobnosti. Charakterní právničku, jež přijala zastupování klientů ve zdánlivě beznadějném soudním procesu a trpělivě sháněla důkazy v jejich prospěch, ztvární Tatiana Pauhofová. JUDr. Dagmar Burešová za normalizace obhajovala pronásledované disidenty a po listopadu 1989 se stala ministryní spravedlnosti. V letech 1990 – 1992 zastávala funkci předsedkyně České národní rady. (HBO Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (888)
" Všichni jsme mezi mlýnskými kameny." "Pro politika je pravda to, co je prospěšné pro lid." Paní Agnieszce se podařil malý zázrak - přemístila mě na okamžik do krajiny mého dětství. Tam, kde křeček kousal a lechtal, pro mlíko se chodilo s bandaskou a pro pivo do džbánku. Ale také do míst špinavých šedivých ulic, oprýskaných fasád a ruských tanků, kde jinak skvělý soused mohl být i donašeč a soudruzi byli mocní, protože je chránila strana a vláda. Před očima se nám odvíjí příběh. Na scénu přichází mladý student filosofie. Jeho příběh známe, ale jak zasáhl jeho nejbližší, co všechno rozpoutal? Dostáváme se mezi obyčejné lidi, jako je paní Palachová, ale i vysoce postaveného majora, který propouští zmlácené studenty a vrací vytištěné letáky. A také mezi kolegy polapené ke spolupráci pod pohrůžkami a vydíráním. Dobrý film se pozná podle dvou věcí. Za prvné - není co ubrat. Všeho je akorát, nic nepřesahuje, ale kdyby tam kousek chyběl, už by to nebylo ono. A za druhé - musí ve vás zůstat ještě dlouho po tom, co skončí titulky. A to se u Hořícího keře povedlo. Není tam přehnaný patos, najdou se i milé úsměvné momenty, všechno je přirozené. Oceňuji přístup tvůrců, kteří se nesnaží o hraný dokument, ale vědomně používají filmový jazyk pro ucelenou výpověď. Nejásám a nekřičím, ani nechřestím klíčemi, ale tiše říkám "Děkuji!" ()
23 let od svržení totalitního režimu; zřejmě už konečně uzrál čas k televiznímu mapování českých hrdinů (i když protikomunistický odboj je národem prozatím akceptován jen v pasivní rovině, na aktivně bojující, ještě třeba na víc se zbraněmi v rukou, ještě doba neuzrála, bratři Mašínové si zatím musejí počkat). Tak prozatím se fokus zaměřil na pochodeň č.1 - na Jana Palacha a na dopad jeho činu na českou společnost, v osobní rovině pak hlavně na jeho rodinu, konkrétně na bratra a matku (tu ztvárnila opravdu vynikající Jaroslava Pokorná, svým způsobem dvorní herečka Agnieszky Holland, vždyť se spolu znají již od dob jejich společného studia na pražské FAMU + DAMU a v té době ještě slečna Pokorná hrála dokonce v jejím studentském filmu). Výborný scénář svým vyzněním přesně ilustruje plíživou normalizační destrukci lidské duše. A nejen tím přesným biblickým symbolem v názvu. Hořící keř je patrně nejzáslužnější televizní projekt, který tu byl za posledních 23 let natočen. Paradoxem ovšem je, že tuhle ryze veřejnoprávní službu plní soukromá kabelová televize (naše veřejnoprávní televize se totiž topí v močálu ostalgie) a o jednom z milníků novodobých českých dějin musí točit Polka. Agnieszko Holland, vyprávěj! ()
V závěru jsem se už sice trochu vrtěl, jenže za to mohla sedačka v kině - jinak můžu téměř bez nadsázky říct, že jsem se na filmovou verzi Hořícího keře skoro celé tři a čtvrt hodiny díval bez hnutí. Tak strhující mi tohle mimořádné dílo připadalo a s denním odstupem stále připadá. Samozřejmě, vidět seriálovou verzi, pěkně jeden díl po druhém, možná (velké možná) by se nějaký ten nedostatek objevil, protože bych měl čas si ho třeba všimnout. Jenže takhle mi film nedal jedinou záminku. Herci, scénář, režie, výprava... Všechno na velice vysoké úrovni. První třetina nejlepší, ale zbytek jí ostudu rozhodně neudělal. Pět čistých, nejčistších. ()
Skôr ako horiaci ker mi celok pripomína pripálenú kašu. Prvá časť len verklíkuje príbeh, dôverne známy každému, čo sa audiovizuálne nejako obtrel v minulosti o tému Palach. Postava vyšetrovateľa (Ivan Trojan) úplne nadbytočná, k čomu to malo smerovať neviem. Vytvorená asi preto, aby si tam zahral Trojan. Poukázanie na protivenstvá totality pri snahe dobrať sa spravodlivosti voči vrchnosti sú v poriadku. Len mi nedá na kontinuitu režimov nepoukázať v nasledovných kauzách.: Pri snahe doručiť zásielku zo súdu vtedy a dnes nie je až taký veľký rozdiel - slovenskému súdu sa mesiace nedarilo doručiť, z takmer rovnakých dôvodov ako vo filme, predvolanie na súd predsedovi vlády Slovenskej republiky Robertovi Ficovi. Pri obvinení starostu bratislavskej mestskej časti Rača, zastupujúceho vtedy vládnuce Kresťanskodemokratické hnutie (KDH), sa na Ministerstve vnútra pod riadením KDH sa záhadne stratila (a nikdy nenašiel) zvuková nahrávka,usvedčujúca starostu z korupcie. Oficiálna nahrávka kauzy Gorila, usvedčujúca rad popredných politikov z korupcie, bola na príkaz Ústavného súdu Slovenskej republiky zničená. Korupčný generálny prokurátor, tvoriaci takmer oficiálny pár s mafiánskym bossom, ktorý si dosadzoval ľudí na generálnej prokuratúre a premával sa po jej chodbách ako pán, behá spokojne po slobode. Rôzni aktivisti a novinári, venujúci sa kauzám politikov, boli viacnásobne a sústavne sledovaní vozidlami tajnej služby. A to som len upozornil na zhodné prvky z deja filmu, v ňom poukazujúce na ničomnosť režimu za socializmu a vtedajší nespravodlivý výkon spravodlivosti. Analógie sú viac než podobné. Zmenou režimu sa tieto praktiky vôbec nezmenili. Len sofistikovanejšie pritvrdili. ()
Kdo by to byl čekal, se že televizní minisérie bude moci pochlubit vyšší formální úrovní, než má většina české produkce mířící do kin? A nejen tou. Ondříčkovo Ve stínu, považované za jeden z nejlepších českých filmů minulého roku, bylo chváleno (alespoň) za Trojana, pěknou kameru, výpravu a dobovou atmosféru, jenže Hořící keř nabízí tohle všechno v ještě vicizelovanější podobě a přidává k tomu navíc úctyhodný dramatický náboj a promyšlený pohled na místo činu Jana Palacha v národním povědomí. ()
Galerie (91)
Zajímavosti (44)
- V černobílém záběru po scéně první návštěvy Libuše Palachové (Jaroslava Pokorná) v nemocnici je možné vidět Josefa Sudka, jednoho z nejvýznamnějších československých fotografů minulého století, nesoucího stativ a svůj fotoaparát. (Pyron)
- Podle sdělení historika Petra Blažka Jan Palach (ve filmu Lukáš Černoch) řekl na nosítkách ošetřující sestře: „Udělal jsem to proto, aby odešli Rusové.” Na zvukovém záznamu však mluví o pasivitě lidí, proti rozšiřování Zpráv (deník vydávaný sovětskými okupanty) a požaduje generální stávku. Z rozhovoru je patrné, že byl pod utišujícími léky a měl značné bolesti. (PATTXA)
- Sama režisérka Agnieszka Holland má na dobu upálení Jana Palacha (ve filmu Lukáš Černoch) mnoho vzpomínek, jelikož v té době studovala v Praze na FAMU a angažovala se ve studentském hnutí. (morgos)
Reklama