Reklama

Reklama

Navždy vaše

(festivalový název)
  • Česko Navždy tvoji (festivalový název) (více)

Obsahy(1)

Nikdy se jich nezřekli, proto mohou kdykoliv jako biologičtí rodiče zasáhnout do života dětí, o které se ale jinak vůbec nestarají. Třeba když se Inka pokouší změnit příjmení, aby spolužákům v nové škole nemusela vysvětlovat, proč se její sourozenci jmenují odlišně. V pěstounské rodině žije většinu života a doufá, že tentokrát jí na dopis s prosbou o svolení její biologický otec z vězení odepíše. Dvojčatům Miko a Mette se stýská po rodině, od které se nedávno odstěhovaly ke své biologické matce, na niž se přitom moc těšily. Režisérce Mie Halme se podařilo přiblížit pouto mezi dítětem a biologickým rodičem, které se často projevuje v melancholii, nebo dokonce úzkostných představách. Ukazuje ale také city pěstounů, kteří se mimo jiné snaží vyrovnat s touhou dětí po svých biologických rodičích. (Jeden svět)

(více)

Recenze (1)

TroiMae 

všechny recenze uživatele

Při odchodu ze sálu někdo utrousil něco o Davidu Lynchovi a já si to přebral, že je to hodnocení práce finské režisérky, byť nemyšleno jako ocenění… Na tohle téma jsem se těšil, ale trvalo mi dlouho, abych se vůbec začal chytat a orientovat, natož abych si vychytal něco záživného – vychytávky by byly, ale stejně jsem je našel spíše v rámci přežití do konce filmu. Po „technické“ stránce mě zaujalo, jak blízko se režisérka dostane k jednotlivým rodinám, jak intimní chvíle zachycuje. Zároveň jsem si kladl otázku, jak to vlastně dělá a kde je hranice stylizace. Došlo mi, že dlouhý záběr na mlčící dívku ležící v trávě je sice intimní… ale dívka zřejmě není břichomluvec a její komentář, který je slyšet, zřejmě byl předtočen při jiné příležitosti. Skoro jediné, co mě zaujalo, byl proces ke konci filmu, kdy se dva sourozenci mají vrátit znovu do své původní biologické rodiny. Právě takové konkrétní momenty jsem od filmu čekal (protože vše ostatní se dozvíte z anotace – viz dopis se žádostí o změnu jména). Nejprve brečí, že nechtějí za mámou, u ní zase brečí, že nechtějí k pěstounům, je vidět loučení/oslava i jak probíhá překrývání obou rodin po jejich návratu k matce a jejímu partnerovi. ()

Galerie (12)

Související novinky

Přehlídka finských dokumentárních filmů

Přehlídka finských dokumentárních filmů

21.03.2012

Severské kulturní centrum Skandinávský dům ve spolupráci s Kulturní radou Pirkanmaa a Finskou filmovou nadací pořádá unikátní přehlídku současných finských dokumentárních filmů. Od pondělí do středy… (více)

Reklama

Reklama