Zapomenutí

„Veškeré doklady o kultuře jsou zároveň i doklady barbarství,“ zní motto snímku Carlese Caparróse. Lidé se vždy bránili přijmout vše, co je jiné, nepochopitelné, zvláštní. Zatímco v západním světě jsou psychické nemoci považovány za klasické choroby, v řadě afrických zemí je mentální zaostalost či duševní porucha často vnímána jako známka posedlosti ďáblem. Tomu odpovídá i následná tradiční „léčba“. Podobně označení jedinci jsou uvazováni na řetězy, vyloučeni z běžné společnosti a posedlost je z nich vyháněna v lepším případě modlitbami, v horším pak kamenováním. Hlavním hrdinou snímku je charismatický Grégoire, který vede v Pobřeží Slonoviny a Burkině Faso síť center pečujících o duševně choré a lidi bez domova. V prostředí, kde je lékařská péče dostupná jen platícím, představují jeho střediska jedinou naději, kterou tito lidé mají. Zapomenutí je film o tom, jak důležitou hodnotu uprostřed bídy a zmaru představuje lidská důstojnost. (Jeden svět)