Čínský bufet

Käurismakiho Le Havre po argentinsku - méně melancholické a poetické, zato více nahořklé a opírající se o absurdní humor. Z nebe spadlá kráva jako krajně zlomyslná náhoda zapříčiní osudové setkání mezi osamělým mrzoutem se zkostnatělým denním rytmem a mladým čínským imigrantem zcela ztraceným v cizím světě Buenos Aires. Následuje plejáda skutečně vtipných a v hlubším podloží vlastně tklivých momentů, v nichž zaběhnutý řád postaršího majitele železářství trpí pod novými povinnostmi vůči mladíkovi, kterého není vůbec jednouché se zbavit, natož mu pomoci. Přidanou hodnotou je, že humor probíhá téměř výhradně ve fyzických gestech, jelikož jazyková bariéra téměř nedovolí, aby si postavy promluvily a vyjasnily svoji situaci. Navíc do děje jako vítr vpadá železářova dávná přítelkyně, která je ochotna mu pomoci a přitom v něm probudit náklonnost vůči ní, což nakonec bude stejně nesnadné, jako se zbavit čínského "vetřelce". Další vrstvu příběhu tvoří filmově ztvárněné novinové vystřihovánky absurních tragédií, které mají pro muže až terapeutický účinek a nakonec vytvoří hlavní duševní spojnici mezi ním a jeho nevítaným nájemníkem. V okamžiku výměny intimních zpovědí za přítomnosti tlumočníka se právě za pomoci výstřižkového alba vyjeví hlubší tragika, která se dosud skrývala pod zábavným zevnějškem bizarnosti a vše získá nejen smysl, ale navíc pronikavější lidský rozměr. Čínský bufet sice je vykonstruovanou tragikomedií se stylizovanými a poněkud plochými postavami ušitými "na míru" rozvíjeným situacím a se silnou rolí náhody, ale přesto neztrácí srdce. Svým vyzněním nemá příliš daleko ke Käurismakově okouzlujícímu počinu, i když k osobitosti argentinské variaci leccos chybí. Více sází na jistotu a předvídatelnost, ale to neznamená, že by byla ovládnuta kalkulem. Chladná vypočítavost by bylo opravdu to poslední, co by se dalo této velmi sympatické pohodovce vytknout. (CInema Mundi 2013) (02.03.2013)

Škoda, že se takových filmů nedostane k nám víc. O krávě spadlé z nebe jsem už slyšel, tak teď to zpracovali i Argentinci. Ze začátku se nic moc neděje, akorát nám představují Roberta jako slušného introverta, trochu autistu. Jakmile ale potká Číňana, děj nabírá na tempu a je radost se na to dívat. Dle mého to není vůbec komedie - spíše drama s občasným vylehčením nějakou komickou situací. Mě to připadalo hrozně smutné, bylo mi líto jak Roberta, že je tak sám a neumí přijímat lásku Marie, i Číňana, který byl taky sám, ale z jiného důvodu. Nebylo mi líto toho vola, co tam chodil pro šroubky :-) A nechápu, proč se to jmenovalo čínský bufet. (06.02.2013)

Ne tak moc jako u filmu Oběť, ale i zde jsem litoval, že příběh je vystaven a rozvíjen na tom, že hlavní hrdina neuvažuje. (Ono kdyby uvažoval, film je kratší a méně zábavný, že..) Nenudí, nenadchne. Ve dvou dnech již druhý film s nesympatickou asijskou postavou. Samotnou romanci mrzouta a jeho obdivovatelky bych viděl radši. (27.03.2012)

Amélie na tenhle snímek rozhodně neměla. Z té mi zbylo v hlavě pár mžiků, ale tohle, to vás rozesmutní, pohladí i donutí se usmát. Jak absurdní dovede být život, jaký osud nám přichystá...Jun měl obrovské štěstí, že v Argentině při hledání svého srtýce narazil na Roberta, samorostlého majitele malého železářství, který ač morous, dokázal se této slupky zbavovat jako cibulka, aby jeho pravé Já vyšlo na světlo. Výborná byla též jeho kamarádka, která ho neopětovaně milovala.Skvělé herecké výkony i příjemná muzika. (22.01.2018)

Vytáčecí misantrop se slabostí pro bizarní příhody je typem, co si dokáže zjednat pořádek ve svých citech.... pokud mu jej nenabourá jeden ztracený Číňan, což by samo o sobě nebylo nijak objevné ani extra zábavné, nejlíp snad festivalové... Ale jedinečnou hláškou o idiotech, kteří žijí jen, aby ho srali si Roberto dokázal pojistit třetí hvězdici. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (13.04.2015)