Bling Ring: Jako VIPky

Život jako póza. Hlavní hrdinové Bling Ring jako nesympatičtí fracci, s nimiž se na rozdíl od ostatních filmů Sofie Copolly nemůžeme ztotožnit. A celý film jako vyprázdněný pohled do zhýralé duše dnešního teenagera generace 2.0. Autorský záměr je jasný, ale udivuje mě to, že nejde moc do hloubky, spíše klouže po povrchu a nenačrtává žádná hlubší otázky. Pokud by se jednalo o režijní debut, tak by bezpochyby šlo o chvályhodný výsledek, od zkušené režisérky formátu Copolly bych ale čekal mnohem víc než takhle čitelnou podívanou. Z toho hlediska mi přijdou více sympatické tématicky spřízněné Spring Breakers, jež s diváckými očekáváními a vyobrazením MTV generace zašli přeci jen o kousek dál. P.S. Pro fanoušky Emmy Watson však povinnost. (14.07.2013)

Není to špatný film, má nějakou myšlenku, vyznění, poslání. Ale má vůbec někdo mimo USA tenhle film vidět? Chceme o tomhle tématu, případně skutečné události vidět film? Ze zvědavosti možná ano, ale pak se třeba já zarazím a řeknu si, mohl jsem v záplavě filmů, které jsem ještě neviděl a čekají na mě, zvolit jinak. Plusově hodnotím hudbu a výkon Emmy Watson. (24.11.2013)

Trailer sliboval spíš teen komedii pod vedením vynikající režie, jenže Sofia Cappola se vydala jinudy. Ústřední pětice dětí je zatraceně kůl'n'seksy a klubová hudba jim hraje do noty, ale stylem Bling Ring připomíná spíš skoro dokumentárně laděný festivalový film pro úzké publikum, kterým není ta cílená povrchní Californská mládež, jako spíš my nerdi, kteří se takovému životnímu stylu smějeme a zároveň jim ho tak trochu závidíme. Výsledek pak není ani ryba ani rak protože mu chybí náboj svižného teen filmu, který by pomohl se přenést přes ty účelově plytké postavy (kromě překvapivě uvědomělého Marca), přesto je tak nějak sympatickej a já si svoje skřípání zuby vlastně užíval. P.S. Výbornému soundtracku chybí snad jen toto. (18.09.2013)

Svět nafintěných celebrit, které se obklopují drahými zbytečnostmi, je mi naprosto lhostejný a patrně proto nebudu plakat kvůli tomu, když jim někdo ukradne nějakou tu kabelku, koks nebo čivavu. Zejména, když si hvězdy majetek nechrání vyšším plotem, alarmem, kamerovým systémem ani zámkem na dveřích. Na druhé straně však, bohužel, nejsou žádné Jánošice, které by bohatým braly a s chudými se alespoň rozdělily. Jsou to jen rozmazlené blbky, kterým dosud všechno prošlo. Takže, komu mám fandit, když ani jednu stranu nemám rád? Nezbývá mi, než se nezaujatě postavit na stranu zákona a čekat na zjištění, zda budou pouta na dívčích rukou dostatečně sexy. (20.11.2015)

Země se sice otáčí dokola, ale svět jde do prdele tou nejpřímější cestou. Celkem souhlasím s tématem snímku, dnešní mládež povětšinou JE povrchní, nezodpovědná, bez smysluplných cílů a těžko v budoucnu využitelná, nicméně forma, kterou o této chorobě společnosti Sophia Coppola vypráví, se sama dá shrnout slůvkem povrchní. Postavy jsou ploché a bez vývoje (že by záměrně?), dynamika nulová, stereotypičnost v podobě opakování téhož dokola a dokola ke konci nudí. Děcka v jejím podání jsou fascinovaná světem laciných celebrit, facebooků a různých omamných látek - o to víc je fascinující, že prakticky nesouloží. P.S. Film de facto stojí na sex-appealu Emmy Watson, o němž si je Coppola moc dobře vědoma, a tak nám Hermionu nakrucuje do různých, oku-libých a představivost-týrajících pozic. Ron by čuměl. (17.06.2013)