Pětistovka

"Právě proto, že nemáme ještě dostatek filmů, které by řešily otázky dnešní doby, je zcela na místě, že bude tento nedostatek vyplněn údernickou prací." (Rovnost, 27.3.1949) Vsadila bych se, že epizodní historky o selhávajícím individualistovi, norských svetřících a vrzajících dveřích vypracovala scenáristická úderka při zvláštní nedělní směně. Je chvályhodné, že se ani při tomto stachanovském tempu („normální doba potřebná k natočení dlouhého filmu – asi jeden rok – bude zkrácena na třetinu“, tamtéž) nezapomnělo na typické kuřácké synekdochy. Nejde přece jen o závod Pepíka s Harykem, tady závodí přímo dýmka s doutníkem, což si asi každý snadno dešifruje. (18.11.2011)

Jeden z nejhorších a zároveň nejslabších Fričových filmů natočený těsně po komunistickém puči v roce 1948. Spoiler: Optimistické drama z výroby: Uvědomělý kolektiv konstruktérů a dělníků továrny Meteor se snaží prosadit přes četné překážky vlastní konstrukci lidového motocyklu typu "Pepík" do masové výroby. Podaří se jim to nakonec kdy do toho vloží všechno své vynaložené úsilí? Film byl věnován jako dar všem filmovým pracovníkům IX. sjezdu KSČ. Ve filmu jsem zaregistroval ještě E. Linkerse pro něhož to byla poslední filmová role v tehdejším československu.1,5/5. (26.07.2006)

"Podívej se, s tím mě vynech! Když se přípravkáři rozhodli dělat protiplán, tak ať si makají sami a mě ať nechaj na pokoji! Já si svejch osm hodin poctivě udělám, pak jsem rád, že jdu domů. – To je všecko hezký, ale tady se dělá nová věc. To člověk nemůže stát vedle a čumět až to ty druhý udělají!“ Fričova bezmocná satisfakce novým politickým poměrům, oficiálně prezentovaná jako hold probíhajícímu komunistickému sjezdu, je bezvýznamným paskvilem, jehož scénář odpovídá absurdním podmínkám barrandovských výrobních skupin. Počínaje tímto pozapomenutým snímkem vstoupil vyčerpaný a rezignovaný Mac Frič do skutečného světa bez glycerinových slz, sladkých úsměvů a falešného citu. Léta těžkého uměleckého i osobního strádání na sebe nenechají dlouho čekat. (05.10.2008)

Výrobní teze a souběžně reklama na tuzemskou motocyklovou produkci. Narativita je nahrazena situačností a procesualitou. Vyprávění je rozloženo do několika dějových ohnisek - různá prostředí s různými postavami a specifickými humornými nebo konfliktními motivy a leitmotivy ( dva dělníci ve výrobní hale - jeden vypráví o ženských a druhý ho neposlouchá, skupinka inženýrů u rýsovacích prken - gag postavený na opakování motivu vrzajících dveří, které chce jeden z inženýrů zoufale opravit, skupinka chlapců - učedníků, dvojice řidičů, kteří se rozešli ve zlém a nakonec musí spolupracovat )....více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/08/petistovka-r-m-fric-1949.html (27.04.2012)

Druhá půle lepší té první. Samozřejmě, film to byl agitační a patřil k tomu nadšení, které vzbudila naděje na budování socialistické společnosti především u mladých lidí a dělnické třídy, kdy se ale zároveň skoro nic nevědělo o tom, co se děje v SSSR a co se chystá pro další léta u nás. Děj se tak pochopitelně točil kolem vývoje nového motocyklového stroje, který by obstál v mezinárodní konkurenci. Spoustě debat v konstrukční kanceláři i u ředitele podniku jsem zbla nerozuměl, neboť jsem technický blb, ale od okamžiku, kdy opilý skladník způsobil nebezpečný požár (byl vůbec za to potrestán? to film dále už neřešil) a následného testu strojů na 1000 km do děje poměrně slušně vtáhl. Herecké výkony hodnotit nelze, Vítězslavu Bočkovi, přesvědčenému komunistovi, lze jeho heroické herectví věřit, ale u ostatních bylo vidět, že mnoho chuti do svých výkonů nedali. Zaujal snad jen Eduard Linkers. Vedle nové generace "nezatížených" prvorepublikovým filmem byla zřetelně výrazná dvojice zámečníků Fanda Mrázek a Alois Dvorský. (02.09.2020)