Počestné paní pardubické

"Nešlapte mi na kůži..." Za trest musela stát na kančí kůži. Tahle úsměvná historická komedie má všechno, co má komedie mít. Chudák Jiří už nechce být městským katem. Jeho žena tajně plete punčochy a prodává je. Jiří by byl velice rád, kdyby mohl i se svou ženou patřit mezi počestné měšťany pardubické.Ti ho však mezi sebe přijmout nechtějí a odnímají mu právo být vyslyšen, aby mohl svůj úřad složit. Podaří se mu odhalit jisté nepravosti a vypátrat pravé viníky. (09.12.2008)

Nádherná kostýmní komedie o tom jak to měl ve středověku kat jako osoba snížená těžký. A lidské klebety(dnešní drbny) už tenkrát byli stejné jak dnes. A proto zlatá slova purkmistra-Zatracené ženské pokolení za zmínku stojí slavná scéna s Katovkou u soudu a proti ní paní Kostíková. "ať mě neleze na kůži" a pod. To je k popukání. (23.12.2007)

Sice mi bylo vždycky líto, že ta krásná paruka Jiřiny Štěpničkové, na které byla postavena dobová propagace, byla skutečně jen pointou celého filmu, ale jinak je to skvělá věc. Ideální k závěru Protektorátu s kohortou hvězd epilogujících (Kabátová) i právě nastupujících (Medřická). Člověk si pošmákne hláškujícího Plachtu, sexy dekoltovanou Bušovou i lieblinga Nezvala. (13.08.2010)

Výborná a přitom určitě ne tak často reprízovaná veselohra páně Friče. Byla-li by, určitě bych ji někdy viděl, takto jsem s překvapením zjistil, že  jsem (ne)počestným paním pardubickým nahlížel do živůtku opravdu poprvé. O to byl možná zážitek ale lepší. Kostýmní historická taškařice v závěru s kriminální zápletkou baví celou stopáž. Herci si své role evidentně užívali a vycizelované dialogy  ve staré češtině tu prásknou jako bič, onde pohladí právě svou zdobností. Ze všech vynikajících bardů (a bardek) bych rád zmínil uvztekanou paní hraběnku v podání Terezie Brzkové, vidět tuhle hodnou babičku jako lakotnou cholerickou osůbku byl zážitek sám o sobě. "Jděte pryč, pryč, pryč, pryč" Pamatovat si pak pochopitelně budu i živočišnou mrchu (a její dekolt) Heleny Bušové  či památný "souboj" katovky  Jiřiny Štěpničkové a počestné ženy pana Kostíka Medy Valentové před soudem. "Nelez mi na kůži!"  Nelze jinak než za plný počet. (24.11.2022)

Přiznám se, že Počestné paní Pardubické je pro mě jedno z největších překvapení poslední doby, co se hodnocení týče. Osobně tak nadšený nejsem. Úvodem ale podotýkám, že film je vcelku exotický, neboť historických filmů natočených ve třicátých nebo čtyřicátých letech na obrazovce mnoho nespatříte. Mezi druhý klasický film, vysílající se často, patří Cech panen kutnohorských. Takže v tomhle ohledu jsem na snímek docela koukal. Jinak ale mě moc nezaujal. Takové to historické klevetění, pomluvy a neustálé dohadování nebo hádky mezi ženskými, to mě po chvíli omrzelo. Navíc film má hned několik dějových linek a mezi nimi není protkána žádná jedna hlavní, která by je vyloženě spojovala. Sledujeme celou řadu epizod ze života tehdejších měšťanů se závěrečným odhalením podvodníků a k tomu eskapády s milostnými problémy. Na druhé straně oceňuji mluvu, kterou tvůrci zapracovali. V dnešních historických filmech se mluví v podstatě moderním jazykem. Povedla se i kostýmní výprava. (19.08.2020)