Reklama

Reklama

Budoucnost trvá věčně

(festivalový název)
  • Francie Le Temps dure longtemps (více)

Obsahy(1)

Třetí film režiséra Özcana Alpera, jehož oceňovaný debut Podzim (Sonsabar) byl na Febiofestu uveden v roce 2009. Mladá studentka etnomuzikologie touží najít svého kurdského milého, opouští proto Istanbul a při cestách nahrává místní žalozpěvy pro svou diplomovou práci. V Diyarbakiru se seznámí s mladíkem Ahmetem, který se jí rozhodne jí pomáhat – oba si v sobě nesou rány minulosti. Co se však stalo s Sumriným milým? Road movie o lásce, prázdnotě po ztrátě někoho blízkého, ale i tragických následcích kurdské genocidy. (Febiofest)

(více)

Recenze (5)

Oxymoron 

všechny recenze uživatele

Film tak nudný, že jsem si začal všímat i takových detailů, jako jsou stojící bradavky hlavní protagonistky (mimochodem to byla asi jediná přednost téhle herečky). Kurdské ženy vyprávějící životní příběhy o svých zmasakrovaných rodinách stejným tónem, jako by četly recept na svíčkovou. Auto na dálnici vesele blikající na filmaře (nejspíš z radosti, že vidí kameru na kapotě) a nikdo to nevystřihl! Mám pokračovat? Kdyby tenhle film nebyl dvouhodinový, ale dvacetiminutový, byl by to možná trhák. Takhle dávám jen jediné plus za filmařinu jako takovou (pěkná kamera a výběr lokací - to se fakt povedlo) a druhé za diskuzi s režisérem po projekci, který svůj film ještě jakžtakž posunul trochu výš díky svým komentářům. ()

flakik 

všechny recenze uživatele

Skvělý film založený na zvuku. A to jak příběh, ve kterém hlavní hrdinka sbírá nahrávky, tak i ve filmu samotném. Silný příběh na palčivé téma. Jediná škoda, že nebyly přeloženy všechny elegie, které byly ve filmu slyšet. Myslím si, že by film posunuly ještě o něco dále. Záběry, které byly možná trochu delší než bylo třeba, svou délku vynahrazovaly nádhernými záběry turecké krajiny. ()

Reklama

boshke odpad!

všechny recenze uživatele

(Febio Fest) Když se nepochválím já, nikdo jiný to za mne neudělá. Vydržel jsem to do konce. Pravda, v rámci močpauzy jsem si zašel pro pivo, když se nehovořilo, dřímal jsem a ke konci jsem si krátil dlouhou chvíli stopováním, jak dlouho se mlčí. Ale vydržel jsem. A nejdéle se mlčelo na konci filmu – kolem šesti minut... Jestli to mělo být poukázání na kurdskou otázku, došlo k fiasku. Jestli to bylo „nechte se příjemně ukolébat k spánku za zvuku monotónní turecké hudby a za pozorování tureckých scenérií“, pak to bylo zvládnuto na jedničku. Snad až na ty „otravné“ vložky o masakrech Kurdů. Ale co, tvůrci posbírali na tureckých festivalech řadu cen a film vidělo v Turecku, obývaném 75 milióny osob, třicet pět tisíc lidí, takže spokojenost. Nebo ne? 0% ()

kockopes 

všechny recenze uživatele

Divácká porota Febiofestu 2012 Zajímavý příběh, který je však zpracován hodně nešťastnou formou, která nepobaví a nezaujme. Škoda. ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama