Dvanáct měsíčků

Přeci jen pohádka, která vybočuje ze štědrovečerního televizního standardu. Žádný křečovitý pokus o humor, žádná Bohdalka, ani zápletky o zakletých či unesených princeznách vzaté přes kopírák. Dvanáct měsíčků si bere průzračně jednoduchý příběh nejklasičtějšího rodu a zachovává k němu střídmý postoj. Snaží se v první řadě o vlastní poetiku a atmosféru, i když se dá určitě namítat, že mix dvou největších vánočních klasik zavání plagiátem nejhrubšího zrna. Na druhou stranu nejde o znásilnění příběhu cizorodými prvky, jelikož situování děje do zimního Valašska, nejvýchodnější výspy naší země s tradiční architekturou, kroji, lidovými zvyky byl ze strany tvůrců prozíravý nápad. Nakonec funguje i humor a ani nadsázka v hereckých výkonech typově vyhovující Žilkové a Ivany Korolové většinou nepřesáhne míru únosnosti. Ostatní postavy v čele s Marií Majkusovou působí velmi příjemným dojmem a díky tomu nás jejich problémy dokáží hlouběji zaujmout, nejde o pouhé scenáristické kličky a konstrukce. Navíc prožitek povznáší i rozhodnutí nenabalovat na zápletku žádné zbytečné vedlejší motivy a postavy a nechat místo toho prostor pro tiché záběry zasněžené krajiny (za doprovodu emotivní hudby Ondřeje Brzobohatého), v nichž plně rezonuje převládající tklivý ráz souznějící s údělem hlavní postavy. Dvanáct měsíčků je tedy poctivě odvyprávěnou pohádkou odehrávající se v osobitém prostředí, která by mohla fungovat i při opakovaných zhlédnutích především díky živým postavám a osobité melancholii, která během svátků vždy spolehlivě zapůsobí. (25.12.2013)

"Hlavního hrdinu si tentokrát vyrobíme z dřeva smrkového. Zabrousíme hoblíkem, na tušenou hlavu přiklížíme paruku a pro pocit autentičnosti opatříme čepicí." ... Z vánočních pohádek druhého desetiletí ještě jedna z těch koukatelnějších. Má to celkem spád, sem tam jiskru a lobotomizačních momentů je tam pomálu. Bavily mě obě holky na vdávání, trochu i karikaturní macecha a svým způsobem i ten tradičně prkennej Vojtek. Zajímavý bylo sledovat zápletku zamilovaného bratra Noska, kterou páni velkofilmaři sice vymysleli hezky, ale pak nenašli způsob, jak ji dramaturgicky využít nebo alespoň uspokojivě ukončit. (24.12.2021)

Tri oriešky strihnúté s Perinbabou. Sympatická Maruška a totálne zle učesaný Kája. Akoby autorom novodobých českých rozprávok došiel dych - príbehy kopírujú, herci sa výrazne viac opičia (čeština má "krásny" výraz PITVOŘĚNÍ), sú zbytočne expresívni (PŘEHRÁVAJÍ) na úkor jednoduchosti príbehovej, v motívoch, hereckej. Dlhodobé a smutné konštatovanie. (02.01.2014)

Pohádka Dvanáct měsíčků sice není v ničem originální, alespoň si však oproti jiným současným pokusům udržuje jednoznačný statut "pohádka". Nikdo ze štábu (jak před, tak za kamerou) nepředvádí žádný exkluzivní výkon, přesto můžu říct, že v rámci svátků jsem ochoten přistoupit na Janákovu hru a nijak zvlášť se neurazit. Zvláště pak, když nám nabídl pohled na spoustu sněhu (navíc ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm), o kterém si v realitě můžeme jen nechat zdát. (02.01.2013)

Velmi slušné triky, kamera a využití krajiny. Avšak herecky trapné přehrávání, příběh snad až nepohádkový, inspirace u Mrazíka nebo Tří oříšků pro Popelku (včetně jízdy na saních) či Krakonoše a lyžníků (ski) přespříliš zjevná, všechny stereotypy, na které si vzpomeneme, skoro žádný humor (to trapné přehrávání Žilkové se za humor nedá považovat), to vše filmu ubírá na jakékoliv zajímavosti. Jo, a to české Stonehendge, wtf? Na druhou stranu nutno říct, že scénář drží dobře pohromadě, nejsou zde logické nesmysly, měsíčkové jsou fajn bodří dědové se smyslem pro fair play a legraci, a sem tam se díky nim (Pavel Kříž rulezz) skutečně objeví i solidní vtip. Takže mírný, ale vskutku jen mírný nadprůměr. (25.12.2012)