Princezna se zlatou hvězdou

Po novém shlédnutí zvyšuji na čtyři hvězdy. Herecké výkony i režie jsou jednoduše bezchybné, verše skvěle odsýpají a ten Radkem zmiňovaný milý a laskavý humor je vskutku všudypřítomný. Svým způsobem je to jeden z posledních výrazných dozvuků naší prvorepublikové filmové tvorby, tak odlišný od drásavých introspektivních filmů let šedesátých, plný sentimentu a vytváření ideálních světů, ale zároveň řemeslně naprosto dokonale zpracovaný. Kdysi jsem se v diskusi k tomuto filmu přel o tom, jak moc nebo málo je to komunistická agitka... Ten "dobově aktuální pathos", který nalezneme v Pyšné princezně stejně jako v pohádce "Byl jednou jeden král" či v "Císařově pekaři a pekařově císaři", je tu naprosto nepochybně přítomen také. Protože se ale psal rok 59 a ne 52, je samozřejmě už poněkud "zkrotlý". Inu, socialistická lekce je zkrátka součástí naší historické paměti a naprosto přirozeně ovlivňovala a dosud ovlivňuje nejen to co v té době vniklo ale i nás, kteří jsme tu dobu zažili. Můžeme někdy reagovat poněkud přepjatě a pro mladší diváky třebas i nepochopitelně... To je život... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, Radek99, sportovec (28.12.2015)

Upraveno v červenci 2020. Film Princezna se zlatou hvězdou je rozkošnou koláží z nadýchaných vláken pestrobarevného chvění radosti. Je složená ze zpěvů, pocitových tanců, lekce slušného chování, osvětové propagace zdraví prospěšného mytí rukou, srozumitelného načrtnutí stran dobra i zla a jednohlasného politického provolání, deklarujícího masové lidové odhodlání ochrany státní svrchovanosti před případnou germánskou, a prozápadní, agresí. Pohyb je zkrocen geometrií a choreografickým řádem, smyslné barvy svůdně nakrucují boky, malíř vehementně oslavuje kýč přírody a slova si vědomě budují nejvýhodnější výchozí pozici pro skotačení rýmu, škádlení v ohebnosti i souslednosti a připravenost k pohotovému odrážení útoků. K. M. Walló s Martinem Fričem nezapomínají dodat k té představě Boženy Němcové nadhled, karikaturní ironii a prostořeké provokování, dětem jsou nastíněny základní charaktery lidského chování a je jim nenásilně zdůrazněna závažnost výběru životního partnera pro vnitřně naplňující pocit štěstí. Hrdinkou podstaty pohádky je Lada (velmi příjemná Marie Kyselková), ctná, přestože naivně důvěřivá, princezna. Útěk není pošetilou snahou o ochranu vlasti, ale vzepřením se tradicím a upřednostněním individualismu, byť posláním je vlastenectví. Lidem milovaným hrdinou bez bázně a hany je Radovan (příjemný Josef Zíma), princ, nejspravedlivější mezi spravedlivými, nejmoudřejší mezi moudrými, nejušlechtilejší mezi ušlechtilými. Hrdina, jak má být! Důležitou postavou je Kazisvět VI. (velmi zajímavý Martin Růžek), autoritativní král sousední země a chamtivý chlípník s uchvatitelskými pudy. Růžovoučké mládí je chutnou kořistí. Výraznější postavou je Hostivít (velmi příjemný František Smolík), stařičký král a senilní Ladin otec, který již není schopen čelit neskrývané vnější agresi. K výraznějším komickým postavám zde patří vrchní kuchař (velmi příjemný Stanislav Neumann) prince Radovana. Zdobí ho dobrosrdečnost a zbytečně paniky strachu, neboť absolutistická krutost je v jeho zemi již minulostí. Z dalších rolí: nezištně a s láskou pomáhající chůva princezny Lady (Jarmila Kurandová), bezelstný kuchtík Janek (Josef Vinklář), statut majestátu moci pomalu překračující princův maršálek (Eduard Kohout), starý princův rádce (Theodor Pištěk), ústup jistící Kazisvětův pobočník (Karel Effa), odhodlaná milovnice koní a princezna Florindella z Hyrkánie (Květa Fialová), či dětinská vévodkyně Glorie (Stella Májová). Princezna se zlatou hvězdou patří k nejtradičnějším českým filmovým pohádkám. Její přednost stojí na pestřejším uměleckém záběru, cirkusácké poetice halasného a flitry nazdobeného podbízení a podstavci naprosto srozumitelného úderu blesku. Rozkošně nadnesená a probarvená pohádka. (02.10.2009)

Milá, empatická a LADNÁ pohádka ... o princezně jménem Lada, v jejíž kráse je obsažena i neokázalá přívětivá důstojnost. Aby ne, když její bílé čelo zdobí zlatá hvězda ! Veršovanou klasiku dopovázejí oku lahodící baletní prvky a neladným až hranatým dojmem působí jen a pouze král Kazisvět VI., z boží vůle král, a jeho družina, aby tak patřičně zvýraznili odvěkou pohádkovou hranici mezi dobrem a zlem. Na kouzla nedojde, nicméně s ohledem na celkovou koncepci vyprávění jich není zapotřebí, takže na stylový půvab pohádky jejich absence nemá žádný vliv. P.S.: Víte ... nemůžu si pomoct, ale od jisté doby, kdykoli v TV zpravodajství zazní, že kdosi obdržel či obdrží nějaký řád, automaticky mi naskočí jediné možné pokračování: " ... Zlaté vařečky." (11.06.2021)

nostalgické +3* tak jsem si všimnul, že nemám ohodnocenou jednu z nejznámějších českých pohádek. Je to klasika, kterou snad musel každý aspoň jednou vidět a nevím, jestli počet repríz jí pomáhá k lepší známce ... spíš naopak. Pro mě je to milá naivní pohádka s nezapomenutelnou rolí Stanislava Neumanna a hezkým veršováním. Naštěstí si ji připomenu tak jednou za pět, či deset let, tak si ze sentimentality ještě lepší tři hvězdičky udržela. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.01.2021)

Trvalo mi 33 vánočních časů, než jsem dokázal ocenit genialitu dialogů K. M. Walló. Pravda, princ i princezna jsou čestní takovým způsobem, až to jednomu může po čase být protivné, na druhou stranu dnešní "pohádky", v nichž se to hemží neslušnými hovorovými výrazy, jsou ideálu stokrát dál. Ačkoliv PsZH byla častou kulisou štědrodenního strojení stromku u DŽJ (dávali jí spolu s Pyšnou princeznou a Honza málem králem v dopoledním čase 24. prosince snad nejčastěji), nikdy jsem si neráčil všimnout, že je celá rýmovaná. A jakým způsobem! Někdy vstupují do dialogu i tři postavy, a přeci se na konci skví rým. K. M. Walló si s češtinou nádherně hraje, jeho obraty podněcují mozek snažící se jej napodobit. Od roku 2014 je PsZH na seznamu mé povinné literatury. (25.12.2014)