Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tento životopisný film je biografií francouzské pop star Clauda Francoise, přezdívaného jako Cloclo. Děj zachycuje chronologicky jeho životní příběh od dětsví v Egyptě, přes hudební začátky v Monaku, vzestup a vrchol kariéry ve Francii, až po náhlou smrt roku 1978 v Paříži. Film se kromě hudby soustřeďuje především na povahovou stránku Cloclovy osobnosti, kterou vykresluje akcentem na mnoho detailů. (Jincom)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (24)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Do dnešního dne jsem měla Clauda Francoise za menšího perkusionistu, který skládal skvělé písně a bohužel se je i snažil zpívat. Siri tvrdí, že chtěl Francoisovi vzdát hold. Je-li tomu tak, musel to být pěkně nafoukaný zmetek. A než přešel na disco, skládal skutečně dobro muziku. Odpustím Sirimu drobné nepřesnosti, které musí vzniknout, když chcete za dvě a půl hodiny odvyprávět čtyřicet let, zkratce se zkrátka nevyhnete. Jen mě trochu mrzí, že když už byl zmíněn Gilbert Bécaud, mohlo být zmíněno i jejich společné vystoupení v srpnu 1974, aby z toho nevyšlo nepřátelství až za rov. Nu což. Jerémie Renier byl proměněn v téměř dokonalou repliku Clocloa, jako obvykle zahrál výtečně a dlužno dodat, že nezklamal ani v tanečních kreacích. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Vždy mi přijde trochu úsměvné, jak někteří naši zpěváci tak trochu alibisticky vypráví o tom, že nazpívaly kdysi ty světové hity do češtiny proto, že se k nám ze západu do rádií nedostaly, a ještě více, když řada lidí tyto hudební covery dneska označuje za socialistický výplod. Přitom jak i film v sobě ukazuje, přezpívání slavných písní do různých jazyků bylo i je naprosto běžné všude ve světě (takže bez ohledu na politickou situaci). Příběh Claude Francoise to dokonce dokladá oběma směry: zatímco „Cloclo“ úspěšně přezpíval do francouzštiny nejeden dobový americký hit, slavný Frank Sinatra si zase od CF „vypůjčil“ původně francouzský šanson, aby ho nazpíval anglicky. I písně mají občas velmi zajímavé osudy a tahle obzvlášť paradoxní... My Way, nebo-li Comme d'habitude ve světě nejvíc proslavila Clocla sice nejvíc a to zásluhou Sinatry, ale na druhé straně Sinatrova verze se stala ikonickou natolik, až si dneska už jen málokdo z běžných posluchačců vzpomene na jméno původního autora a interpreta. Až doposud jsem si C. Franoise spájel prakticky jen s touto jednou písní, takže životopisní film (byť využívající zcela tradiční a předvídatelnou strukturou o cestě na výsluní za slávou přes překážky a cestou přes překážky během té největší slávy) mě výrazně obohatil i rozšiřením si hudebních obzorů. Ve dvou a půl hodinách Siriho filmu jsem zažil krásný výlet do francouzské hudby 60. let (šansonu i taneční hudby), v němž nechyběly zajímavé zmínky o spoustě dalších zvučných jmen a celé to probíhalo ve velice sympatické a příjemné retro atmosféře s nádhernou muzikou. Akorát stopáž se až moc natáhla a podobně jak Francoisovy písně z doby, kdy přešel v půlce 70. let do disco stylu, mě už tolik nebavily, stejně tak i mé nadšení z filmu se chvílemi poněkud vytrácelo. Přesto vcelku hodnotím jako velmi zdařilý počin, v němž se navíc povedlo osobnost Claude Francoise přiblížit dokonale určitě nejen obsahově, ale i výborným hereckým ztvárněním v podání Jérémie Reniera. 70% ()

Reklama

frings 

všechny recenze uživatele

Jméno Claud Francois mi nic neříkalo, jeho největší hity jsou ovšem notoricky známé, včetně "Comme d' habitude", známé po celém světě díky F. Sinatrovi jako "My way". Nemám co dodat. Skvěle natočené, člověk se rázem ocitne v šedesátých a sedmdesátých letech a nesnáz se vrací do reality dnešních dnů. ()

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

Nic víc a nic míň než našláplá a svižná biografie o hudební legendě o které jsem nikdy neslyšel s místy až scorseseovským švihem. Film táhne skvělý Jérémie Renier a oslňující dobová výprava. Minimálně nominace na Césara za kameru, production design a Renierův výkon by tenhle francouzský hit minout neměly. ()

DwayneJohnson 

všechny recenze uživatele

Tohle byl vždycky v mládí můj velký sen. Mít hodně peněz, žít v luxusu, mít ženskou, která se mi zamane, jo, jo. Chtěl jsem být nějaký známý umělec, nebo zpěvák a Jerémie mi tohle všechno umožnil. Na chvíli jsem zavřel oči a ponořil jsem se do jeho světa, světa reflektorů, spousty vystoupení, fanynek, ale také spousty psychického vypětí, kterému takto vytěžovaný umělec snad ani nemohl uniknout. Mít velmi přísného otce a gamblerskou matku, to na psychické pohodě dvakrát také nepřidá. Ale Renier tohle všechno zvládl. Herecky, pochopitelně. Od nesmělého mladíka, po nastupujícího umělce, až po velkou megastar, která už nebyla tak skromná a bezproblémová jako na začátku. Ani se mu na druhou stranu nedivím. Kdo ví, kdo by tohle z nás na jeho místě zvládl, já si to nedokážu vůbec představit. Takhle mi aspoň umožnil, na ty dvě hodiny udělat si velmi zajímavou exkurzi, do dnes již francouzského, hudebního dějepisu. A za to má můj velký dík. ()

Galerie (23)

Zajímavosti (1)

  • Po náhlom a nečakanom úmrtí Clauda Francoisa v marci 1978 bola jeho sláva ešte stále natoľko veľká, že vtedajší francúzsky prezident Valéry Giscard d'Estaing vyhlásil: „Pre mňa bol Claude Francois francúzskym ekvivalentom The Beatles." (Themyth)

Reklama

Reklama