Obsahy(1)
Nekompromisní rebel a milovník muziky Terri Hooley se v Belfastu v sedmdesátých letech, tedy v době, kdy zde zuřil krvavý konflikt, kvůli kterému bylo město zcela zdecimováno a umrtveno, a kdy se všichni jeho přátelé „chopili“ zbraní, rozhodl otevřít obchod s gramodeskami na bombami nejohrožovanější ulici v Evropě a pojmenoval ho Good Vibrations. Spolu s mladými muzikanty a různorodými hudebními skupinami se vydal na misi za navrácení jiskry a života do svého města. Svižným tempem vyprávěný příběh o zakladateli belfastské punkové scény Terrim Hooleym je chytře vystavěný snímek, který s lehkostí kombinuje archivní dobový materiál s fikcí. Nechybí v něm humor a skvělá hudba. Vypráví příběh snílka, který se rozhodl jít za svým snem, přestože zisk ani úspěch neměl zaručen. Herec Richard Dormer ztvárnil postavu Terriho Hooleyho jako člověka s vnitřní silou a charizmatem, který dokáže nadchnout a zaujmout pro svá konání. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (43)
Nemůžu nevzpomenout na nedávno viděný CBGB. Terri Hooley sice neznamenal pro punkovou scénu to samé, co Hilly Kristal a ani nemohl, ale přesto se jejich příběhy v základu podobají, protože oba popisují hudbymilovné losery, kteří díky své lásce k muzice vstoupili do dějin. Nicméně zpracování CBGB mi bylo bližší, než je tomu u Good Vibrations. Nebylo to ani tak kvůli obsazení, protože Richard Dormer byl trefou do černého a i ostaní herci mi sedli. Spíš mi vadila ta dramatická struna, na kterou se občas hrálo a která absolutně neladila s těmi odlehčenými tóny. Chápu, že prostředí Severního Irska v 70tých letech nebylo žádnou procházkou růžovým sadem, ale myslím si, že tvůrci se měli rozhodnout buď pro hudební drama, nebo pro hudební komedii. Každopádně muzika, jak už to tak u punku bývá, byla parádní, s a dýchla z ní na mě nostalgie, tudíž nebudu v hodnocení tak docela objektivní. 80% ()
Punk já velmi rád... Nicméně tento film je plný spoustou menších či větších trapností. Klišé střídá klišé. Občas se z té trapnosti a klišoidních scén ´´vyhrabe´´ do nudy, aby zas sklouzl do klišé. Nehodnotím scénu, nehodnotím dějiny, dějinné souvislosti, nehodnotím hudbu, zkrátka jen tenhle film. Obsah je ok, tomu bych fandil, ale ne v téhle trapné formě. Je fakt, že některé ty (předpokládám že) autentické záběry hořících budov a ozbrojených vojáků a policajtů v ulicích, docela zamrazí, když si uvědomíte, jaká byla po tak dlouhou dobu v Irsku situace, kdy vlastně nebylo ve městech vůbec bezpečno díky bojůvkám britských jednotek s IRA. Složitá situace, nicméně jako obvykle zapříčiněná imperialismem Velké Británie. Každopádně to je tak jediné, co mi z filmu utkvělo v hlavě. Autentické záběry. Nedá se nic dělat a celkem je mi i líto, že to musím takhle napsat, ale prostě mi to fakt přišlo z filmového hlediska jako celek trapné. Ty situace, ty postavy, téměř veškeré dialogy, všechno je to jedno velké klišé. Já prostě nemam rád, když se jakýkoliv underground, ať už v myšlení, v umění nebo já nevim čem, snaží někdo vyobrazit tak, aby se to líbilo i mainstreamu. OK, je tam jakože ukázaná rebelie, ale zas ne tak moc velká, aby to neurazilo. OK, chlastá se tam a hulí tráva a všichni jsou strašně happy, ale to, že půlka téhle scény byli těžcí feťáci, to tam nikdo nenastíní. Uhlazený film o neuhlazené muzice... ()
Zajímavý snímek o chlapíkovi, kterej žil úplně v jiné realitě. Na jednu stranu silné téma a dobře napsané postavy, na stranu druhou hlavní charakter, který je vám nesympatický až na půdu. Možná pokud jste punker a přijde vám to celý jako dostatečný punkový manifest, budete se s tím schopni víc ztotožnit, ale mně nehrál na strunu punk, spíš jako energie mladých lidí, kteří nechtěli být sevření nenávistí v jednom ne zase tak velkém městě. 70%. ()
Životní optimista si založil krámek s vinyly - v Belfastu, na hlavní třídě (tzv. Bomb Alley), aby demonstroval pospolitost starých časů a aby se nepoddal okolnímu běsu. Něco se však hnulo až po jeho seznámení s punkem, kdy začal i vydávat singly místním kapelám. Veselou pozitivitu rockové pařby tak jen občas protrhla nestálost situace "venku", ze které se opravdu chtělo brečet. Ovšem celkově zůstávala tato realita vzdálená a sám původní sympaťák se měnil v egoistického, nezodpovědného snílka, jehož přehmaty snímek blahosklonně ponechal nedořečené. ()
(MFF KV 2012) je to příjemný film o lásce k hudbě, rebelii a radosti ze života i tam, kde to není úplně lehké. má to dobré tempo, vtípky, spolehlivě to pobaví a to i přes přesah k dramatizujícím momentům vyplývajících z doby, ve které se film odehrává. a právě tento přesah je do jisté míry ukazuje, že Terri Hooley prostě byl buď naprosto hudbě oddaný snílek nebo naopak naprostý hlupák neschopný si uvědomit, že k životu a k rodině je potřeba i něco jiného... ()
Galerie (8)
Photo © The Works Film Group
Reklama