Hunger Games: Vražedná pomsta

Vyspelejšie a stráviteľnejšie než jednotka, pri ktorej som doslova trpel. Síce stopážovo naťahované a bez uspokojivého finále (iba navnadí na ďalší diel), ale priebežne dostatočne zábavné. Ako napínavé dobrodružstvo pre mladé publikum solídna zábava, režisérom Lawrencom remeselne bez chyby spracovaná. Topkou filmu su epické scény a lá Kleopatra na námestí Kapitolu. (22.11.2013)

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)

Bohužel, průměr nastavený prvním dílem charakterizuje i dvojku, přestože příběh mohl a také měl být zajímavější a jména všech herců jsou stále uchu více než lahodící. Formálně takřka na úrovni jedničky, stále bez větších emocí a věrohodnosti načrtnuté společnosti- vše vyznívá chladně a strojeně, v některých pasážích zase přespříliš efektně a hlavně zbytečně zdlouhavě. Scény z arény, které měly být vrcholem filmu, působí spíše jako nezbytný prvek k naplnění očekávání a k vytvoření dostatečně silného odrazového můstku vstříc dalším pokráčování. A jestliže v jedničce velmi dobře zafungovala romantická chemie mezi ústřední dvojicí, zde byl jejich vztah rušen jednak neustálou přítomností třetí osoby a jednak do zblbnutí omílanými frázemi o "hrozbě pro stát" a "ztělesnění nezávislosti". Naštěstí obrazové a zvukové zpracování je téměř bezchybné a finální zvrat dostatečně uspokojivý a nadějný na to, abych Vražednou pomstu raspektoval jako pouhou předehru a těšil se na příchod velké revoluce. Tam už to ale bude chtít trochu víc zabrat :) 60% (10.12.2013)

"Remember who the real enemy is!" Drsnejší, epickejší a celkovo atmosferickejší návrat do Panemu, ktorý za to stojí aj pre diváka nepoznačeného knihami. Po prvom dieli som sa stal ich fanúšikom, druhý diel som si už užíval z tohoto pohľadu. A nakoľko je všetko na svojom mieste, nemám dôvod na nespokojnosť. Partia okolo dvojky Lawrence/Lawrence to zvládla bezchybne. (27.11.2013)

Kvalitativní š/sk/ok roku. Přestože předchůdce Catching Fire smrdí jak týden staré použité tampóny a předloha je jednoznačně nejhorším dílem trilogie (zn. první polovina Stmívání, druhá obšlehnuté Hunger Games), podařilo se adaptaci nejenom napravit de facto všechny vady prvního dílu, ale i překonat svůj literární předobraz. Mizí mechanické převádění detailů, nesoustředěnost na celek, rozkouskování na jednotlivé úseky podle dějiště, nulová charakterizace postav, tematická vyprázdněnost i k posrání otravná roztřesená kamera, jimiž jsme byli obohaceni minule, a vše je podřízeno zcela jednoznačným ústředním tématům: počátky odboje, role slabého jednotlivce v rodící se revoluci a jeho faktická nicotnost ve srovnání s totalitní mašinérií, a především vztah mezi mediální konstrukcí a realitou a dopad, jaký má tento rozdíl na účastníky a spoluautory masami zbožňovaných smyšlenek. Je bizarní, že navzdory zahlcenosti původních Hunger Games expozicí se veškeré podstatné a nezbytné informace o fungování Collinsové fikčního světa, o postavách a jejich vztazích dozvídáme až teď. Jsou rozvíjeny i motivy, které Collinsová geniálně propracovala až v následujícím Mockingjay, jmenovitě třeba úloha symbolů v moderní válce. Potěšme se tedy pravděpodobně nejlepším příspěvkem v celé filmové tetralogii, neb vězme, že adaptovaný Mockingjay bude kvůli rozdělení, a tedy očekávanému opětovnému soustředění na doslovné zachycování stát pěkně za hovno. (09.12.2013)