Hunger Games: Vražedná pomsta

Možná nejde o excelentní film, excelentně debilní však vskutku je. Zábavný je zejména kontrast scén, v nichž vystupuje Donald Sutherland a scén arénových, jimž vévodí skupina manekýnů s nezničitelnými účesy - zatímco prvně jmenované přináší přesvědčivý chlad a lidskosti zbavenou logiku režimní supersvině, která je opatřená dobře napsaným dialogem a charismatem svého představitele, to druhé je tupé i pro prvotní fanoušky víly Zuběnky. Postavy jsou opět hnány nejasnými a zveličenými motivacemi a vztahy, z čehož mi vyplývá, že buď někdo zprznil obsah knihy, nebo je kniha jen podělaná futuristická telenovela. Tři hvězdy patří atraktivnímu ztvárnění (s opět delikátními variacemi na TV show budoucnosti) a výbornému obsazení, jelikož sestava Harrelson-Hoffman-Sutherland-Kravitz ve vedlejších rolích je dostatečně výživná i pro případ, že by zbytek filmu byl jen záznam fronty před Kauflandem. P.S. Peeta získává nominaci pro nejotravnější filmovou postavu všech dob. (29.09.2014)

Nesporně lepší, ale stále ne (dost) dobré. Lawrence si uvědomuje, že papírem šustící dialogy plné životních mouder a velkých pravd mohou zachránit jen herci s velkým há a tak se snaží neherecké brávíčkáře typu Hemswortha s Hutchersonem upozadit co to jde. A v první polovině mu to i vychází. Ovšem jakmile mu vstupem do arény odpadne možnost opřít se o Harrelsona/Hoffmana/Tucciho//Banksovou a především Sutherlanda (tomu slouží ke cti, že jednoho z nejhloupějších záporáků dokázal uhrát s noblesou), tak je v háji on a s ním i celý film. Rázem je odkázán pouze na krasav(i)ce bez talentu a jejich neumětelství nedokáže zamaskovat ani důrazem na solidní akční složku, která však dojíždí na to, že se vše podstatné (a zajímavé) odehraje mimo obraz. (26.01.2014)

Dlooouho jsem váhal nad hodnocením, kolik hvězdiček udělit. Není to stoprocentní a zase dát jen čtyři hvězdičky za slušnej biják by byl hřích. Z HGčka se stává opravdu dobrá série, která toho má tolik co nabídnout. Byl jsem zvědav, jaké bude pokračování, no a když bylo to "výročí", tak bylo jasné, že se do arény navrátí ti nejlepší. Bylo to už jasné, když si člověk přečte zdejší obsah, ten by chtěl poněkud zaspoilerovat. :-) (12.04.2014)

Hunger Games: The Catching Fire je skôr trocha slabším filmom, ale našťastie s výborne napísaným scenárom. Napätie sa správne stupňuje a život hrdinov aj obyvateľov chudobných štvrtí sa stáva bezútešnejší. Východisko zatiaľ nie je. Nič nie je bez chyby, aj keď v probléme tohto filmu sa skrýva veľký prísľub. Na konci premietania vám môže vadiť azda len to, že sú Hry o život: Skúška ohňom len prípravou na ďalšie diely, a tak nemajú také vyvrcholenie, aké by si vďaka predchádzajúcim hodinám zaslúžili. Jennifer Lawrence je však cez to všetko najväčším lákadlom filmu a táto postava sa jej veľmi hodí. (12.02.2015)

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)