Hunger Games: Vražedná pomsta

Návratu lučišnice do arény jsem se poněkud obával, protože jsem tak nějak pochyboval o smysluplnosti dalšího stejného filmu, ale ono to kupodivu dopadlo lépe než poprvé. Tradiční boj byl totiž vhodně doplněn o souboj těch, co nemají co jíst, s těmi, kteří zvrací, aby toho mohli ochutnat více a to se mi líbí. Vidím v něm totiž paralelu dnešního světa a tak jsem zvědav, zda-li jednou dokáže náš knedlíkový národ ztěžka povstat od svých počítačů, dlouze se vydýchat po náročném fyzickém výkonu a umlátit monitory ty, kteří na nás nejvíce parazitují. Jinak mne samozřejmě poněkud znechutilo, že tento snímek tak nějak postrádá konec, ale Jennifer Lawrence se mi v tmavé verzi hodně líbí a tak si jdu vsadit do Tipsportu na to, jak to dopadne. Na vítězství Kapitolu je celkem slušný kurs. (14.08.2014)

Větší emocionální bohatost, překvapivá tvůrčí odvaha a zdravé sebevědomí za kamerou i před ní. Ve většině aspektů se totiž jedná o stejně absolutní nálož jako v případě předlohy (v tomto případě pak dokonce mého nejoblíbenějšího dílu). Z první poloviny se ve špatných rukách klidně mohl stát jen uplakaný prolog, ale naštěstí se tak nestalo, jiskra pomaličku přechází v plamen a když je i z Peety jasný tahoun a Johanna si na minimálním prostoru krade všechny scény pro sebe, má Vražedná pomsta vyhráno. I když se do extra svižné půltřetí hodinky nevešlo větší množství zmínek o historii Čtvrtoher nebo jednotlivých veteránů, jde díky ještě ucelenějšímu obrázku téměř o nejlepší filmový díl. Na ten ale byl tehdy ještě čas. (15.12.2013)

Je směšné a smutné, když člověk čte reakce na druhý díl "Hunger Games", kde se neustále objevují shazující komentáře kvůli primárnímu zacílení snímku na dívky, ačkoli ti samí lidé nekriticky uchcávají z marvelovských komiksáren. Právě v porovnání s nimi se ukazují klady "Catching Fire", které nechávají zapomenout na všechny předsudky asociované s žánrem "filmů pro holky", ba naopak ukazují, že dnešní dospívající mládež má právě díky takovýmto knihám či filmům mnohem komplexnější a více obohacující vzory než předchozí generace. "Hunger Games 2" využívají stejný produkční koncept jako áčkové komiksárny, takže také mají štědrý rozpočet, režiséra asociovaného spíše s dramatickými tituly než s osobitým rukopisem co do pojetí akčních scén a vynikající či přinejmenším typově výrazné představitele, kteří už pouze svou přítomností dávají postavám osobitost. Jenže zatímco v komiksárnách se takto dostává polidštění polotónově natisknutým figurkám, které nikdy neměly komplexnější charakterové rysy, ale spíše zastupovaly určité heroické či mytické ideály, zde takto ožívají opravdu mnohoznačné osobnosti, které mají mnohem promyšlenější a neschematičtější polohy. Podobně také zatímco komiksárny svou sofistikovanost čerpají ze vztahování se k vlastnímu kánonu, tradičním mýtům či soudobé společensko-politické atmosféře, "Hunger Games" tematizují nikoli heroickou stránku hrdinství, nýbrž jeho relativnost i artificiálnost. Přímo totiž odkrývají, že hrdinové dnešní doby jsou pouhé konstrukty či v zájmu určité ideologie (vládnoucí, ale i té revoluční) zneužité osobnosti přežvýkané soukolím PR specialistů a bulváru. Jádrem "Hunger Games" pak je ústřední figura Katniss Everdeen, která není polobůh z jiné planety, miliardářský hejsek ani další privilegovaná pseudo osobnost, ale obyčejná holka s mnohoznačnými osobnostními rysy, která se dostala do světa, kde je nucená hrát určitou roli. Zatímco kolem ní se spřádají revoluční plány a vedou velké řeči o osudu, ona sama má svou vlastní motivaci: zcela anti-hrdinskou egocentrickou snahu, aby ze všeho mohli ona a její blízcí vyváznout živí a žít své vlastní životy. Právě konflikt soukromého a veřejného světa i reálné osobnosti a marketingového konstruktu představují jádro zdejšího vyprávění, které se oproti světu povrchnosti a pomíjivé slávy ostře vymezuje. To o vyprávěnkách o privilegovaných gerojích žijících v blahobytu zrovna říci nelze. Samozřejmě, že i v "Hunger Games" je ona kritika relativní a nedosahuje štiplavosti či sžíravosti ostrých satir či otevřených anti-konzumních pamfletů. Jenže to ani není účel filmu. Jde pouze o to, dát mládeži, nejen dívkám, pozitivní vzor, který je osvobodí od bludů, které jim do hlav tlačí lifestylové magazíny a tupě konzervativní seriály či filmy. (20.04.2014)

Sice jsem po nijaké jedničce myslel, že s Hunger Games končím, ale obecné přesvědčení o tom, že dvojka je o několik řádů lepší, mě přimělo se k tomuhle "Stmívání pro chytřejší holky" přece jenom vrátit. Musím říct, že je to opravdu o něco lepší, ale že bych pozoroval výrazný posun, to rozhodně ne. Navíc mě film donutil zas a znovu pochybovat o Jennifer Lawrence v mnoha ohledech. Jediné, co dokážu sérii přičíst k dobru, že neirituje. Pořád mě ale vůbec nezajímá. Snad kdyby to mělo o hodinu míň... 2 a 1/2 PS: Často si čtu, že hrdinka Hunger Games na rozdíl od Belly z Twilight není nekonečně pasivní postava. Jste si tím jistí? Mně přijde, že snad ještě víc dělá, co se po ní chce, jen si na to víc stěžuje. (25.01.2014)

Rozmanitosť postáv, príbehu, a sci-fi vizualizácie je zvládnostá s noblesou, réžia sa miestami hrá na rozhraní s gýčovosťou, ale v tejto časti som to zožral akosi rýchlejšie. Frances Lawrence vie ten svoj gýč naservírovať na zlatom podnose a ja mu to žeriem aj s navijakom. Dej je mierne rozťahaný, niektoré pasáže sú zbytočne zdĺhavé, ale o to viac následne rozprúdia krv akčné scény. Oproti prvej časti veľký posun vpred. 80%. (25.12.2016)