Sladký dům hrůzy

Hrozný duchařský příběh plný nesmyslných dialogů a ještě trapnějších scének. Ty dvě děti mi lezli krkem již od začátku. K tomu klišé, že se jeden nestačí divit. Jediným, co stojí za zmínku jsou gore efekty, ty jsou dost brutální, ale to je bohužel všechno. Postavy, které se mihotají příběhem, jsou podivné - vymítač, realitní agent, rodiče, tetička se strýčkem a ZAČÁTEK SPOILERu vrahem je zahradník KONEC SPOILERu. Původně jsem chtěl dát odpad, protože trapností je zde až zbytečně mnoho. (22.08.2012)

Lucio Fulci mal málokedy šťastie na dobrých hercov. A to je vlastne aj taký nejaký trademark celej jeho hororovej filmografie. TV strašidelnosť, ktorá znalého diváka unudí tým, ako sa tu všetci pitvoria a Lucio ich neschopnosť vypĺňa neschopnosťou svojou. Niežeby nevedel nasnímať atmosférické, alebo gore zábery, ale proste sa mu tu akosi veľmi nechce. (25.07.2019)

Fulciho záliba v posmrtném životě, záhrobí a rozmačkaných očích slibovala více, než nakonec film nabídl. Dva neskuteční spratkové trpí smrtí svých rodičů (úvodní scéna je z celého filmu nejlepší), což se projevuje návaly pláče či smíchu. V momentě, kdy by je chtěl divák politovat, se začnou chovat tak, že zabít by je bylo málo. Rodiče se jako duchové nevrací proto, aby pátrali společně s dětmi po svém vrahovi, ale aby zkrátka s dětmi byli. Rovněž jim pomáhají, aby rodinný dům nebyl prodán, a děti zde mohly natrvalo zůstat. Jestliže jsou gore efekty podařené (dost se jimi však šetřilo), pak optické triky jsou velmi mizerné. Nevadilo by to, pokud by snímek byl více mysteriozní, strašidelný, atmosferický. Nevyvážená hudba (Vince Tempera ) je místy kolovrátkově nepříjemná, jindy výborně navozující patřičnou atmosféru. Velmi dobrá je kamera, která snímá z různých pohledů, často očima některých postav. Většina obrazů je rámovaná do mlžného oparu, což jim přidává na tajuplnosti. Zamrzí technická chyba - v autě na svahu jsou dva lidé, jakmile se však auto kutálí dolů, nemusíte být příliš bystří, abyste viděli, že je prázdné... (16.01.2013)

Jeden z Fulciho nejslabších filmů. Začátek se rozjížděl velice slibně, bohužel zhruba od první půlhodiny filmu se to zvrtne v totální sračku pro mateřské školky. Celému negativnímu pocitu, jaky z tohoto filmu mám, dominuje naprosto odporný anglický dabing. Ten ostatně nikdy nebyl nic moc. Alespoň co se Fulciho filmů týče. To, co ale provedli s dabingem dvou malých dětí, které tvoří ústřední dvojici filmu, je hrozné a ještě teď mě z toho bolí uši. Hodnotím dvěma hvězdama za úvodní masakr rodičů výše zmíněných dětí a za zajímavou hudbu, která tuto scénu doprovází. Co se mě týče, může klidně divák po této scéně film vypnout a o nic zásadního nepříjde. (01.05.2007)

Podobne ako viacero iných talianskych hororových režisérov aj Fulci na sklonku 80. rokov pristal na spoluprácu s televíziou, čoho výsledkom je aj táto biedna "light" duchárina. Lucio sa síce fanúšikom hneď v úvodných minútach pripomenul jemu vlastnou brutálnou gore scénkou, to je však asi tak všetko, čo sa na La Dolce casa degli orrori dá vyzdvihnúť a to je na vytvorenie dobrého filmu sakramentsky málo. Pokus o prepojenie hororového žánru s dojemnými romantickými prvkami zlyháva na plnej čiare, výkony viacerých hereckých protagonistov dosahujú katastrofálnej úrovne a nízkorozpočtovosť je tu citeľnejšia ešte viac než u väčšiny talianskej hororovej produkcie. (06.01.2011)