Brána do záhrobí

Blbost, blbost, blbost. Naprosto zmatečné plné naprostých nesmyslů a hlavně bez jakékoliv atmosféry. Navíc plné lacinně směšných nechutností a dialogů, které mne fakt zabíjely. Jedinné co stálo za vidění bylo úvodní lynčování, tam aspoň byla vidět nějaká tvůrčí vize. Fulciho jsem nikdy neměl extra v lásce, ale takovýhle přiblblý brak jsem od něj přeci jen nečekal. (10.11.2007)

:D A toto bolo čo? Ževraj hororová klasika :D ved to nemalo hlavu ani pätu. Začalo to slubne. Skvelá atmosféra, dej sa pekne rozbehol, ale potom sa to pokazilo a ostalo to tak až do konca. Okrem pekných trikov a masiek mi film nič nedal. Chválim jedine záverečnú scénu. K tomu aby som film ohodnotil nejakou velkou známkou mi slávne meno režiséra nestačí. Never Again! (07.03.2008)

Přiznám se, že zezačátku jsem nevěděl co si o tomhle filmu mám myslet, protože něco takového nemohl vytvořit zdravý člověk, Fulci se evidentně vyžívá v nejrůznějším masakrování vedlejších postav a hlavně pak jeho fixace na oko je velimi zřejmá. Gore efekty jsou na dobré úrovni i když mechaničtí pavouci působí trochu ztuhle ve srovnání se svými živými kolegy. Největším kamenem úrazu je však scénář, která má spoustu děr např. po hlavních postavách v závěru filmu jdou zombíci, přičemž doktor zjistí že je lze zlikvidovat pouze kulkou do hlavy, a z nějakého neznámého důvodu pálí o sto šest, ale do hlavy se nějak záhadně nemůže trefit. Herecké výkony jsou u tohoto typu podívané, hlavně italských filmů vždy ubohé, i když typově dobře odpovídají. Ke kladům lze ještě přičíst výbornou kameru, hudbu a nejednoznačný konec. Na závěr si neodpoustím jednu poznámku, Fulci je magor, ale umí to dobře natočit. (28.04.2006)

Doslovný preklad názvu filmu je "...a budete žiť v hrôze! Posmrtný život". V úvode z roku 1927 maliar, ktorého podozrieva miestna komunita so styku s démonickým svetom zla, má v pracovni obraz. Výjav na ňom (vo filme opakovane použitý) je zrkadlovým obrazom sveta záhrobia, použitého vo finálnej scéne, ktoré čaká živých po smrti. Pustá, sivo okrová krajina, pokrývajúca prachom zvyšky tiel, je viditeľná slepým zrakom tých, čo vlastný pohľad stratili. Čímsi pripomína úzkostne nepríjemné opisy záhrobného sveta vo fantasy knihách Ursuly K. Le Guinovej, či pustý kamenitý svet mŕtvych z ruského filmu Kukuška (2002). Slepota, zánik vlastného videnia je v priebehu deja rôzne variovaná. Prázdnymi očnými jamkami nemŕtvych, skleneným pohľadom tých, čo sú na ceste do záhrobia alebo vylupovaním očných buliev na rôzne spôsoby. Fulci naznačuje možnosti vyhnutia sa bezútešnej posmrtnej ceste. Spočívajúce vo viere v racionálne vysvetlenia, štúdium pôdorysov pôvodných stavieb, čítanie mystickej literatúry, či medicínsku liečbu. Zároveň, druhým dychom, každé z týchto východísk spochybňuje a zhadzuje ako neúčinné. Vyznením ponurý, no výtvarne výnimočne podarený trip do podsvetia, vrcholnými scénami rozpadu a roztekania tiel, miestami pripomínajúci experimentálne filmy 60. a 70. rokov. (18.11.2020)

No Scénář bez děje a herci bez charakterů pod vedením rozporuplného režiséra. Fulcimu nelze upřít invence v budování atmosféry, již staví na stínu, který má spoustu tajemství. To spolu s ukázkovými gore efekty, vytváří jedinečnou a funkční syntézu, která je však nesmírně samoúčelná a v její prospěch je obětováno všechno včetně logiky. Pozorovat partu pavouků požírajících obličej nehybného člověka či přibíjení ke stěně jistě zaujme, ale proč v závěru pistole chvílemi má a zase nemá náboje? K čemu vlastně celá ta sbírka zvráceností, když je to bráno bez kapky nadhledu, která by obrazovou šťavnatost zvedla „někam výš“ i obsahově? Ale i přesto je to neuvěřitelně chytlavé a fascinující, zvláště když si uvědomím, že dneska už nic podobného nikde neuvidím, nedokážu si najít jediný důvod, který by dovolil mému svědomí jít s hodnocením výš. (02.10.2005)