Brána do záhrobí

Osobně jsem byl spíše zklamaný, ten prostinký příběh se tak strašně táhne, až mi to subjektivně přišlo skoro nekonečné, a ta přehlídka samoúčelných gore nechuťáren už mi ke konci přišla téměř komická, jak film urputně servíroval stále nové a nové - protože s ničím jiným jinak přijít nedokázal. Osobně sice mám pro tuhle pokleslou filmařinu slabost, a v tomto případě to má dobrý soundtrack a v jednotlivostech to obsahuje dobré momenty, ale jako celek mi to přišlo hodně slabé, a dost mě to uspávalo, což je prostě špatně. Z podobného ranku filmů jsem viděl rozhodně zábavnější kousky. (23.06.2021)

Viktoriánsky dom, ktorý je jednou zo siedmich brán do pekla a pekná blonďatá newyorčanka, ktorá ho chce po dlhodobej stagnácii obývať. Lucio Fulci sám vo svojich rozhovor uvádza, že ide o pocitový film a dej je v ňom na druhom mieste. Snímka však disponuje aj dejovými základmi a surrealistickými vložkami je iba (bohato) obložená. Jej najväčšou zbraňou je atmosféra a na Fulciho až prekvapivo elegantná štýlovosť, dosiahnutá skvelou kamerou a temnou hudbou (s výnimkou otrasného útredného motívu). Latexové efekty sú väčšinou úbohé. Ale najväčším hadicapom je katastrofálne deravý scenár, ktorý neospravedlňujú ani Fulciho alibistické výroky o pocitovom charaktere filmu. A ťažkopádne záverečné vyvrcholenie v nemocnoci tiež mohlo byť svižnejšie a vypätejšie. (05.09.2002)

Doslovný preklad názvu filmu je "...a budete žiť v hrôze! Posmrtný život". V úvode z roku 1927 maliar, ktorého podozrieva miestna komunita so styku s démonickým svetom zla, má v pracovni obraz. Výjav na ňom (vo filme opakovane použitý) je zrkadlovým obrazom sveta záhrobia, použitého vo finálnej scéne, ktoré čaká živých po smrti. Pustá, sivo okrová krajina, pokrývajúca prachom zvyšky tiel, je viditeľná slepým zrakom tých, čo vlastný pohľad stratili. Čímsi pripomína úzkostne nepríjemné opisy záhrobného sveta vo fantasy knihách Ursuly K. Le Guinovej, či pustý kamenitý svet mŕtvych z ruského filmu Kukuška (2002). Slepota, zánik vlastného videnia je v priebehu deja rôzne variovaná. Prázdnymi očnými jamkami nemŕtvych, skleneným pohľadom tých, čo sú na ceste do záhrobia alebo vylupovaním očných buliev na rôzne spôsoby. Fulci naznačuje možnosti vyhnutia sa bezútešnej posmrtnej ceste. Spočívajúce vo viere v racionálne vysvetlenia, štúdium pôdorysov pôvodných stavieb, čítanie mystickej literatúry, či medicínsku liečbu. Zároveň, druhým dychom, každé z týchto východísk spochybňuje a zhadzuje ako neúčinné. Vyznením ponurý, no výtvarne výnimočne podarený trip do podsvetia, vrcholnými scénami rozpadu a roztekania tiel, miestami pripomínajúci experimentálne filmy 60. a 70. rokov. (18.11.2020)

Film je překvapivý hlavně tím, že přestože jej divák celou dobu vnímá jako příšernou slátaninu, někde pod tím dýchá dovedně ukryto skutečné umění. Poněkud nesourodá směs všemožných gore scén a jiných odporností je servírována s takovou samozřejmostí, zaujetím a obdivuhodným mistrovstvím, že člověku nezbývá, než to všechno prostě strávit. Fulci zde dokazuje, že hranice mezi uměním a kýčem, genialitou a šílenstvím, může být ještě tenčí, než by se mohlo zdát. A navíc: i když jsou všechny hrůzy tohoto snímku naprosto průhledně vykalkulované, The Beyond dokáže nahnat skutečný strach. Nikdy bych nevěřil, že by mě opravdu mohlo děsit něco, co je až po okraj naládováno takovými kvanty slizké samoúčelnosti. Fulcimu se to ale projednou podařilo. (06.06.2006)

Prva polovica filmu koli znacne zlym dialogom a absencii nejak hlbsie sa rozvijajuceho pribehu nieje veru najlepsia. Je doslova zalozena na nijak zvlast prepojenych brutalnych scenach, ktore casto krat nepotesia priehladnymi trikmy (pre fanusikov Fulciho nic nove). Ako vsak film smeruje k zaveru, atmosfera prekvapivo hustne a samotny zaver je fantasticky, priam pamatny moment, jeden z vobec najlepsich medzi filmami s pekelnou tematikou. Je to taky protipol podobne ladeneho Carpenterovho Prince of darkness, ktory je naopak viac zalozeny na pribehu, keca sa v nom taktiez nepomerne viac, ale zasa neponuka tak stavnate gore sceny. Kadopadne, obidva stoja za to. (7/10) (04.01.2008)