Brána do záhrobí

Logikou děje či psychologií postav se Fulci v L'aldile zrovna nezabýval, místo toho už od začátku sevíruje ďábelsky hrůznou atmosféru tvořenou zejména nejistotou, co je realita a co pouhá halucinace hlavní postavy a neskutečně sugestivními scénami, při kterých se mi chtělo odvrátit hlavu od obrazovky a schovat se pod peřinu. Geniální horor. (09.08.2009)

Sám Fulci prohlásil, že film natočil podle takřka neexistujícího scénáře. A ono, světe div se, to nejen vůbec nevadí, ono to totiž dokonale funguje. Dívat se na The Beyond, je jedenapůlhodinovým sledováním krystalicky čistého strachu. Nikoliv příběh, ale hrůza je spojovacím článkem filmu. Tím, že jej drží pohromadě, je zároveň přítomná v každém okamžiku, je obsažená v každém obrazu. The Beyond je nejzářnějším skvostem v mistrově pokladnici. Z velké trojky (Zombi2, Dům u hřbitova) stojí nejvýše. Absolutní horror. (11.01.2006)

Fulciho trilogie Beyond, House by the cemetery a City of the living dead patří k tomu nejlepšímu co italský, ale i světový horor může nabídnout. V případě Beyond jsem se opět tetelil blahem z remasterovaného vydání (tohle si fakt užívám u jakéhokoliv staršího filmu/hororu, neboť to jsou zásadní rozdíly mezi původními verzemi) a kochal se krásou Catriony MacColl, nechal se unášet dechberoucí hudbou Fabia Frizziho a rozplýval se nad parádní gore řezničinou italského Toma Saviniho - Giannetti De Rossiho. Co na tom, že některé scény jsou "mimo" nebo WTF, tady zrovna nenasytní a po krvi lačnící tarantule. V podstatě totiž tvoří součást celku jako hororu a jako žánru takového. A to peklo podle Fulciho vize je grandiózní!! Je to paráda a tyhle filmy si užijí pouze zarytí fandové pokleslého strašení. Tedy i já! (09.11.2021)

Přiznám se, že zezačátku jsem nevěděl co si o tomhle filmu mám myslet, protože něco takového nemohl vytvořit zdravý člověk, Fulci se evidentně vyžívá v nejrůznějším masakrování vedlejších postav a hlavně pak jeho fixace na oko je velimi zřejmá. Gore efekty jsou na dobré úrovni i když mechaničtí pavouci působí trochu ztuhle ve srovnání se svými živými kolegy. Největším kamenem úrazu je však scénář, která má spoustu děr např. po hlavních postavách v závěru filmu jdou zombíci, přičemž doktor zjistí že je lze zlikvidovat pouze kulkou do hlavy, a z nějakého neznámého důvodu pálí o sto šest, ale do hlavy se nějak záhadně nemůže trefit. Herecké výkony jsou u tohoto typu podívané, hlavně italských filmů vždy ubohé, i když typově dobře odpovídají. Ke kladům lze ještě přičíst výbornou kameru, hudbu a nejednoznačný konec. Na závěr si neodpoustím jednu poznámku, Fulci je magor, ale umí to dobře natočit. (28.04.2006)

Negatívne ohlasy ma vopred varovali najmä pred nejasnou či dokonca chýbajúcou dejovou štruktúrou, tie pozitívne vyzdvihovali film ako najlepšie Fulciho dielo. Po projekcii konštatujem, že ani jedna strana nemala pravdu. "Záhrobie" patrí ku skupine štyroch top Fulciho hororov, ktoré sú kvalitatívne úplne vyvážené a ja si ani v najmenšom netrúfam určovať poradie. Film je pamätný tým, že má neoddiskutovateľne najdesivejší možný koniec, aký možno k filmovému hororu vymyslieť. Filmoví šovinisti bohužiaľ túto skutočnosť zámerne prehliadajú, súc viazaní akousi profesionálnou cťou (alebo zbabelstvom). Čo sa týka nejasností okolo vnútornej štruktúry, asi budem jediný na svete, kto zaregistroval jasnú dejovú líniu, Fulci sa len oslobodil od prebytočnej nutnosti zdôvodňovať každý krok. Jednotlivé scény a ich nadväznosť sú naozaj poňaté iracionálne, no nie alogicky. V prípade predchádzajúcich filmov (Zvuky temna) Fulci ukázal, že klasickú rozprávačskú filmovú logiku brilantne zvláda, jeho horory teda pôsobia mätúco a divne preto, lebo to tak majster chcel a ja netuším, prečo by mi to malo vadiť. Na legendy o šibeničných produkčných termínoch príliš nedám - aj keby mal Lucio dostatok času, z jeho dielne by vždy vypadol film, ktorý by sa len minimálne líšil od filmu vytvoreného v časovej tiesni, tým som si istý. "Záhrobie" je film, ktorý sa zdá byť zo všetkých Fulciho počinov naozaj najmenej literárne zaťažený. To, že je značne aliterárny, je skôr jeho prednosť - voľné reťazenie predstáv a asociácií dodáva filmu závideniahodný surreálny drajv, zároveň i neobyčajne silné vizuálne vyznenie, jednoducho je to kinematografická kvalita par excellence. Vzhľadom k diabolsky fascinujúcej atmosfére v súčinnosti s niektorými kresťanskými i klasickými mytologickými alúziami si dovolím tvrdiť, že toto je umelecké dielo. Jan Brueghel st. by dal 5. (20.11.2009)