Černá kočka

Proboha, vraždící kočka? Ještě, že už Lucio Fulci nenatoči žádný film, neboť je ve filmovým nebi. I když, o mrtvých jen v dobrém. Ale na druhou stranu ho chválím, že z kočky neudělal nějaké vraždící monstrum, jak to bylo v jiných případech. Přece jenom, bylo by to divné udělat metrovou kočku, jak to bylo v jiných filmech se zvířaty (žraloci, krokodýli, chobotnice apod.). Tento film jsem myslel že ani neshlédnu celý, ale pak s vypětím všech svých sil jsem to vydržel až do konce, abych ho mohl zhodnotit. Je to můj druhý film, který jsem viděl od tohoto režiséra. První byl Smrtící spona a byla to hrůza. Tento byl o fous lepší a příště při výběru filmu si dám větši pozor na to, kdo ho natočil. (12.07.2008)

Ako prvý kontakt s Fulcim to asi nebola najlepšia voľba... Scény vyznievajú nechcene komicky (útok na Gorleyho), herci prehrávajú (zvlášť odporný Patrick Magee, ktorý mi kazil aj Mechanický pomaranč) a mne je od začiatku jasné, kto sa tým všetkým stojí. Všetko zachraňuje fajn hudba a pekná atmosféra, akurát tie kamerové nájazdy na mačku mi už ku koncu privodili pocit, že ide o komédiu. Nevadí, nič nie je stratené. Na Argenta sa to však nechytá. (19.10.2011)

Nebyť všadeprítomných zoomov na oči, ani by ste v tom nespoznali Lucia Fulciho. Scenáristicky prehľadný thriller s minimom krvi, natočený v lokalitách anglickej dedinky. Jemné mysteriózno okolo čiernej mačky a jej majiteľa, hrdina-detektív, hrdinka-novinárka, a postupné rozplietanie záhady okolo vrážd, páchaných spomínanou mačkou. Jeden z najkonvenčnejších, no v rámci mainstreamu aj najsolídnejších Fulciho opusov. Dobre zvládnutý herecky, obrazovo i hudobne (profík Pino Donaggio). Jediný problém je absencia skutočného napätia. Miestami je to trochu nuda. (20.01.2004)

Fulci si vybral z povídky E.A.Poa základní motiv příběhu a zbytek dotvořil po svém. Poe je velmi vděčný pro film, ale málokdo ho umí zfilmovat dobře. Osobně preferuji Cormanovu goticky pojatou sérii. Fulci, byť příběh zasadil na anglický venkov, dodržuje italský pohled na Poa. Výborná hudba ( Pino Donaggio), zkraje rozverná, jak ji z italských filmů známe, posléze neklidná, temně smyčcová, až hitchcockovská. Klouzavá kamera využívá též žabí, pardón, kočičí perspektivu. A samozřejmě poněkud více krve ( i když na Fulciho dosti málo). A jistě, oblíbené záběry na oči, zde nejen lidské, ale i, jak jinak, kočičí. Jen jsme stále s napětím čekal, kdy bude nějaké to oko vydloubnuto, nejlépe vyrváno kočičím pařátem...hm...tak zde mistr zklamal. Anglická vesnička dodala příjemné kulisy, včetně nezbytného hřbitova. Během filmu se stále více a více halí do téměř neproniknutelné mlhy, že by si jeden pomyslel něco o Londýně. A nechybí ani kostry, pavučiny, chodby, sklepení a hezkého nabodnutí se dočkáme též. Takové milé pokoukání na dobrou noc. (16.08.2010)

Detail na kočičí oči, detail na lidské oči, detail na kočičí oči, detail na lidské oči, kočičí vřískání, kočičí škrábání... Smrt. Je čas na další oběť. V rámci originality můžeme sem tam vynechat škrábání či vřískání, detaily na oči však rozhodně ne. Kdo rozmotá to záhadné klubko chlupů? Scénárista to tedy rozhodně nebude... (16.02.2009)