Una Lucertola con la pelle di donna

Fulci bohužel velkou část svého filmu věnuje největší slabině žlutého žánru, tedy kriminálnímu vyšetřování, a ani on nedokázal do tohoto hnisajícího vřídku na kráse italského gialla vpíchnout léčivou esenci. Invence v podobě vynikajících snových pasáží, tak typicky fulciovsky syrových, střípky žánrové atmosféry, zejména honička v temném podzemí se povedla, či náznaky erotického dusna jsou spolehlivě ubíjeny sáhodlouhými a nezáživnými etudami s kriminalisty a jejich pátráním. A samotné finále pak místo gradace napětí nabídne pouze poklidný rozhovor. WTF Lucio?! A tak bohužel jen velmi odřená trojka. (21.11.2016)

Skvostný Fulci! Žena v kožichu (že by Vanda?) prochází uličkou plnou nahých lidí. Těžko se skrze ně prodírá...až...k půvabné ženě, která ji zve na své lože. Červená postel, červené závěsy, červená krev...žluté giallo. Krásné ženy, nahá těla a hruď, ze které stříká krev. Psychoanalýza. Sny plné přeludů (ti psi neměli chybu). Hippies. Morricone se přizpůsobil květinovým dětem, i když v napínavých scénách zní mrazivě. Pátrání, honičky, smrt. Netopýři - do vlasů se sice nikdy nezamotají, ale jinak jsou fajn. ,,Viděl jsem ještěra v ženské kůži!"............děkuji PetruPanovi za titulky. (20.11.2016)

Scenáře nikdy nebyly Fulciho silnou stránkou, ale realizátor vizuálně podmanivých scén byl mistrný. Příběh je taková melodramatická mýdlová bublina, trochu naivní a trochu psychedelická (jo, to LSD tehdá tak hodně frčelo :o). Spiknutí, okolo kterého se to celé točí, je trochu na hlavu postavené, závěrečné odhalení nemá vypravěčskou sílu, ale jinak film nabízí dostatek bizarních momentů, aby upoutal pozornost. Všechny ty optické hrátky, skvělý timing scén (varhany!!), občas příjemné erotické dusno (sexuální revoluce tehdy na vrcholu), navíc Fulci perfektně dokázal pracovat s ženami a ženským tělem, většina jeho filmů měla nějakou silnou ženskou představitelku, tady to je podobné. Hodnocení tak na pomezí, bylo to příjemné, ale za půl roku na to asi zapomenu. (16.01.2019)

Vow, no tak tohle je parádní. Naprosto úžasně natočené giallo pod vedením mistra Fulciho. Máme tu úplně všechno, co giallo žánr obsahuje (záhadná smrt, jak jinak ubodání nožem, vyšetřování, spletenec postav, falešných stop, náznaků a střípků událostí, řádně zamotaný děj) a to vše pod Fulciho konceptuálním vedením. Dočkáme se mistrovsky barvitých eroticko-snových sekvencí a vhledů do psychedelických sexuálních orgií, Fulciovského gore (včetně jeho typického bublání a šplouchání tekoucí krve) a také totálně deprimujících halucinací. U té se psy jsem teda přiznám docela vyvalil voči, to jsem fakt nečekal, brr, vypadá to sakra reálně. Vůbec jsem o téhle scéně předtím neslyšel, až teď jak píšu komentář tak tady na netu čtu, že film kvůli tomu šel k soudu a Fulci měl na krku trestní oznámení. Mazec. Některé snové scény jsou dokonce tak surreálné, že mohou připomenout o něco mladší noční můru The Last House On Dead End Street. Jinak scéna s hejnem netopýrů na půdě katedrály je trochu podobná jedné sekvenci z House By The Cemetery, evidentně Fulciho oblíbený motiv :-) . Tohle je jasná pětka, fakt skvělej film, kdo neviděl, vřele doporučuju. (03.11.2010)

Notně netypický Fulci, který místo klasického šrotování bezbranných lidí dává přednost detektivnímu příběhu o halucinacích mladé ženy, které jsou možná s vraždou sousedky spojeny více než jenom ve fázi snu. Výrazně je v tom cítit Hitchcockovská paranoia (sny, barevné spektrum), ale taky, i když je to díky roku vzniku přirovnání notně scestné, DePalmovský úlet (LSD, lesbičky). Fulci se projevuje jako zdatný řemeslník, který tentokráte kočíruje i výrazně výtvarnou kameru, úžasně pracuje se střihem a celkově umí i po letech napnout (scéna v útrobách varhan). Bohužel standardně prohrává na poli vypravěčském a chvílemi je film zbytečně roztahaný a upovídaný. Jinak ale asi to nejlepší, co jsem od něj prozatím viděl. 4 ½. (29.11.2007)