Páter Thomas

Věc (ne ta od Carpentera) která mi od mých 14ti nedá spát. Italové byli v 80tkách takový mistři, že se o tomto může dodnes amíkům jen zdát. Hudba, dlouhé pohledy do očí (italská specialita) a atmosféra hustá tak, že by se dala krájet, dělá z tohoto (a jiných snímků, tohoto žánru) klenot. Ovšem, nic pro slečinky. (13.04.2018)

Páter Thomas je z gore-fest anti-dejovej trilógie, čo Fulci nakrútil na začiatku 80s, jednoznačne najucelenejší kúsok: zápletka tu vydá azda aj na súvetie. Atmosféra je viac než obstojná a finále je priam vynikajúce. To ale nič nemení na tom, že je tu kvantum hluchých miest, má to ledva zápletku, nieto príbeh a celý dôraz je na (skvelom) gore, umelej hmle a modrastých filtroch. (08.10.2016)

Za najdesivejší, najnechutnejší a najodpornejší film talianskeho režiséra Lucia Fulciho považujem snímok "Brána do záhrobia" (E tu vivrai nel terrore - L´aldilá), ktorý natočil v roku 1981. Na druhé miesto by som zaradil "Pátera Thomasa" (Paura nella cittá dei morti viventi). Pri ňom sa pán Fulci tiež poriadne odviazal a nebral si žiadne servítky. Obesený katolícky kňaz. Krvácajúce oči, zvracanie vnútorností. Rozdrvená lebka a vytekajúci mozog. Hlava prevŕtaná elektrickou vŕtačkou. Červy, krysy. Hnusné rozkladajúce sa oživlé mŕtvoly. Krvilačné zombie. Slizké, krvavé gore. Démonický prízrak mŕtveho pátera Williama Thomasa... Non é giallo. Questa é dell´orrore!!! **** (17.02.2016)

Najhoršie na tomto filme je, že sa tvári ako vážny horor. Fulci nemohol byť pri natáčaní triezvy. Trápny scenár, tak ako aj dialogy (a zopar monológov) nedáva žiadny zmysel. "Herecké výkony" sú lepšie aj v Teletubies. Jediné čo mi zabránilo zaspať pri sledovaní tohto filmu je niekoľko zaujímavých scénok, ktoré Fulci naozaj vie. Scény typu: vracanie vnútorností, alebo vŕtačka v hlave braná kamerou zo vzdialenosti troch centimetrov mi naozaj zostanú v hlave ešte hodnú chvíľu. :) (24.06.2004)

Tento hit šťastných českých a slovenských vlastníků videopřehrávačů osmdesátých let, rozhodně nepatří k mistrovým nejpovedenějším kouskům. Ovšem vyčítat filmu scénáristické nedostatky v podobě logických lapsů, by bylo (a vhledem k reakcím uživatelů) i je zcela fatální chybou, vycházející z nepochopení a neznalosti jak Fulciho díla, tak i jeho osobnosti. Nahrazení lineární logiky logikou mozaikovu, bylo jedním z důležitých pracovních nástrojů tohoto velkého obdivovatele surrealistů (především pak Bunuela), stejně jako fascinace iracionálnem a temnotou nevědomí, vystupujících na povrch v podobě strachu z neznámého a nepochopitelného, obav z věcí a jevů, které se nachází mimo dosah vědecky zracionalizovaného a utříděného světa, který má zdánlivě pro vše svá uklidňující vysvětlení. Nicméně Paura nella cittè dei morti viventi obsahuje (alespoň dle mého názoru) dva přehmaty, které se měrou zásadní podepisují pod celkovou neuspokojivost snímku. Jsou to jednak výrazně nepovedené (až by se chtělo říct odfláknuté) gore efekty a takřka úplná absence pro Fulciho tolik typického černého humoru (jedna vrtačka v hlavě to nespraví). (13.04.2007)