Páter Thomas

První film z Fulciho tzv. "Gates of Hell" trilogie, v níž se známý italský hororový tvůrce zcela odpoutal od tradičních vypravěčských konvencí a dal čistý průchod svým vizuálním dovednostem a makabrózní poetice. Absence logiky a souvislého děje může řadu diváků odradit, ale některé naopak potěšit. Fulci ji totiž dokáže skvěle využít k navození apokalyptické atmosféry chaosu a rozkladu v prokletém městě, v němž dochází k narušení hranic mezi racionálním a nadpřirozeným světem. Brány pekelné se otevírají, z praskajících zdí se valí kouř a krev, lidé zvracejí vnitřnosti a zombíci se začínají teleportovat po městě. Fulci vás záměrně vrhá do světa, kde nic nedává smysl. Nejabsurdnější je pak úplný závěr, který působí dojmem, jako by z něj někdo vystřihl poslední klíčové sekundy. Ještě absurdnější je ovšem historka, podle níž původně natočený konec nemohl být použit, protože ho střihač ve střižně polil kafem. (15.08.2023)

Tenhle film nám jednou v devadesátém roce vykládala na základce naše učitelka matematiky (pak to nějaký kokot doma vykecal a byl z toho pěkný průser) a my jsme z toho byli docela hotoví (hlavně ze zvracení vnitřností). Pak to brácha přitáhl na videu a dojmy z filmu byly stejné, byl jsem z toho docela vystrašenej. No a sice už z toho nejsem tak posranej (i když pár scén je fakt napínacích), ale tak nějak ty dojmy zůstaly dodneška. Společně s E tu vivrai nel terrore – L'aldilá asi Fulciho nejlepší horor, s docela dobrou atmosférou, starými dobrými zombíky (ne těmi dnešními nakaženými), pár chuťovkovými záležitostmi (již zmíněné zvracení vnitřností, vrtačka, nějaký ty červi a odporné zvuky) a docela parádní hororovou muzikou. Věřím, že pro spoustu z nás, který jsme to jako náctiletí sjížděli na videu, to zůstalo a zůstane srdcovou záležitostí. (04.10.2009)

No zacal by som jedinym co mozem tomuto filmu vytknut a to bola hudba....Ten "song" na konci bol sice chytlavy ale vobec sa do zanru horor nehodil.Skor by som ho dal do nejakej nemej grotesky...Pribeh bol podla mna uplne super a pri filme som nenudil ani sekundu a to je podla mna najdolezitejsie.Ked k tomu priratam este skvele smrte vychadza mi to na jasne 4*. Fulci to proste vie.... (22.12.2005)

V mých očích ten film zraje jak víno. Teď, když vyšel na blu-ray v 4K remasteru, tak se jeho sledování blížilo orgasmu. Husí kůže po těle, znal jsem scénu po scéně, neskutečně jsem si to užíval. A ten opojnej pocit mám ještě teď. Tohle je pro mě naprosto kultovní záležitost, a stařecky si povzdechnu: "Jó, takovýhle filmy se už teď netočí." (16.10.2018)

Film, pri ktorom je nám síce jasné, že nemáme do činenia s "logickým" scenárom, "hereckým" prejavom, "dobrým" vkusom či dokonca celkom normálnym režisérom, napriek tomu zreteľne cítime, že sme svedkami čohosi veľkolepého. Tá veľkoleposť nie je grécko-rímska, ale archaická, prvotnopospolná. Fulci vedie človeka k počiatkom jeho ľudskej existencie, kedy z obrazov a zvukov skladal podoby svojich božstiev, barbarských, ale vznešených a veľkolepých. Človek pri sledovaní tohto "prvotnopospolného" hororu nepremýšľa, pretože je paralyzovaný úžasom, tak ako je veriaci bezmedzne fascinovaný ostatkami svätých (ako ďaleko od hororu môže byť morbídna adorácia vysušených mŕtvol v chrámoch?). Pri púhej spomienke na niektoré fazety Fulciho kryštálu (hučiaca piesková búrka, zvuky vtákov v korunách stromov na polnočnom cintoríne, vrčiaca a zavýjajúca zombi nakúkajúca do rozsvietených okien, chodidlá mŕtvej pani Holdenovej stojacej za paravánom) spätne pociťujeme esenciu čírej hrôzy a nejasne si uvedomujeme, že sme boli zasiahnutí kdesi v našom najhlbšom, "najstaršom" vnútri. Potrebuje tu niekto výkladový filozofický slovník? (31.10.2004)