Hunger Games: Síla vzdoru 1. část

-"My sister gets to keep her cat." Ačkoliv je tenhle film ze série zatím nejfilmovější a nejlépe strukturovaný, pořád jsem frustrovaná z toho nepochopitelného (nesmyslného) románového dávkování informací. Minulý film měl dvě a půl hodiny a skončil přesně ve chvíli, kdy se tam konečně něco začalo dít. Tento film má dvě hodiny a já si pořád nejsem schopná určit, jestli je to hodně nebo málo vzhledem k tomu, co nabízí. Má v sobě spoustu ilustračních balastoidních záběrů typu "Katniss sedí stranou a je smutná" a jiné zajímavé dějové momenty a celý ten koncept mediální manipulace potom nedostane zdaleka tolik prostoru a takové rozzáběrování, jaké by si zasloužil. Zajímalo by mě, jestli to, že rebelové mají záběry Katniss ze chvíle, kdy s ní nikdo ze štábu s kamerou určitě nebyl (sestřelení letounu s Galem) je chyba toho opravdického tvůrčího týmu a nebo nějaký skrytý tajný komentář k nevím čemu. Každopádně je to takový film inspirující (přemýšlivé teenagery) k sebevraždě, protože (dokonce snad víc než Matrix) pojednává o nemožnosti svobodné volby. Je tam myslím hezky vidět, že "prostá" vrstva lidí (reprezentovaná skrz Katniss, její sestru a matku a Galea, ale jsou to všichni ti lidé, co bojují na barikádách a pokládají nálože a riskují svoje životy, protože nemají co jiného ztratit) se chová upřímně a reaguje autenticky na to, co vidí a slyší kolem sebe, aniž by to nějak zkoumali intelektem. Potom jsou tam ti, kteří si uvědomují, že všechno to, co je vidět a slyšet, je lež jako veš (Haymitch, Finnick, a asi sem patří i Peeta) a mají z toho deprese a traumata. Další jsou ti, kteří se živí tím, že lži naplánované ostatními prezentují jako pravdu a nemají s tím problém (Effie, Caesar, Cressida) a potom je tam vrstva těch iluminátských pletichářů, kteří to všechno vymýšlejí a plánují s cílem, aby to vypadalo jinak, než to vypadá, že má vypadat, ale ve skutečnosti jde jen o jejich osobní blaho a touhu po moci (Snow, Coin, Plutarch). A díky tomu je samozřejmě jakákoliv autentičnost jakékoliv reakce kohokoliv pod nimi znečištěná a znemožněná, protože je to jenom očekávaná a naplánovaná reakce na připravené podmínky. Uff, nečekala jsem takové myšlenkové cvičení od filmu, který jsem si pustila jako zábavu k jízdě na rotopedu. Dál se mi vcelku líbí to obracení genderových rolí, to je teď takový oblíbený pojem, kdy se Katniss chová jako "brutální" spontánní muž a Peeta zase jako citově založená rozvažující žena. (Jejich společné "dialogy" skrz propagandistická videa byla mimochodem moje asi nejoblíbenější část filmu, která by si zasloužila patřičnější rozpracování.) Co se těch genderových serepetiček týče, tak byl zajímavý ještě i Finnick, který v minulém filmu vykazoval všechny atributy spojované s mužstvím (síla, odvaha, odhodlání, poslušnost vyšším šaržím) a v tomhle filmu ho zase naplno uhodila ženská část osobnosti (emocionalita, exploatace sexuality, využívání zákulisních znalostí). Další věc, ke které jsem se chtěla vyjádřit, byla absence "reálného" prostoru, které jsem si tentokrát nějak víc všimla v porovnání s ostatními filmy, což je zvláštní vzhledem k tomu, že ty předchozí dva se více či méně doslova odehrávaly v aréně nahrazující reálný svět. I tady sice nechybí lety nad otevřenou krajinou nebo nějaké to toulání v lese, ale celé širé plochy určitých území jsou tam pořád redukovány na jednu díru v zemi nebo hromadu ruin, kolem které chodí hlavní herci a anonymní statisté pořád dokola. Je to cena za to, že se příběh odehrává na celém kontinentu zároveň? Nebo to nejde udělat jinak, aniž by to stálo miliony peněz? Ani z takových filmů jako jsou první a druhý Vetřelec nemám tak uzavřený/izolovaný pocit kulisovosti jako z krajiny Panemu. Dál se pořádně ještě nemůžu rozhodnout, co si myslím o Jennifer Lawrence. Na základě výběru jejích filmů, co jsem viděla, bych rozhodně neřekla, že je to tak skvělá mladá herečka, jak by o ní četné nominace a výhry mohly naznačovat. Hlavně v civilních rolích mi přijde její projev dost plochý a nedostatečně oduševnělý, ale to může být i tím, že všechny takové ty filmy s Bradley Cooperem jsou absolutně mimo moji krevní skupinu. Nicméně si na druhou stranu mi zase přijde, že díky takovému tomu temnému tvrdohlavému vzdoru, co v sobě má, je při správném vedení ideální představitelkou pro takové ty „role model“, vzorové ženy. U celé série Hunger Games je ale problém se scénářem a s tím, jak se s její postavou zachází. Sice to není žádné Stmívání a průser jako s Bellou Swan, ale pořád je tam ten tlak na sloužit lásce bez přemýšlení hodně cítit a taky víckrát než jednou řekne, že kdyby prostě umřela, tak všechny problémy zmizí a její milovaní budou žít zase ideální životy. Což není ideální ani omylem. Osobně mám velkou slabost pro to, jak ztvárnila Mystique v X-Men: První třída („Mutant and proud!“ – ach), a líbí se mi její fyzická tělesnost, tak můžu jenom doufat, že ještě trošku uzraje a bude svůj potenciál využívat ve prospěch světlé strany síly. (02.08.2015) (méně) (více)