Hunger Games: Síla vzdoru 1. část

Nové Hunger Games sází především na vypjaté emocionální momenty a náramně jim to jde. Děj si plyne, dojde na nějakou tu husí kůži, nečekaný zvrat, což vede k jasnému finále, jehož volba čtenáře určitě nepřekvapí, ale co je důležité, funguje lépe než na papíře. Knihy Suzanne Collins nebudou nikdy žádnou klasikou, svůj účel nenáročné, lehce zajímavé četby však plní. Proto velmi potěší vytěžení téhle látky nad její rámec. Změn v adaptování bylo málo, hlavním úspěchem je filmové uchopení. Skvěle odvedená práce od kamery, přes kostýmy, až po kulisy s pevnou režisérskou rukou a silným hereckým obsazením dokázala hodně a ještě víc. Upřímně jsem velice zvědavý na velké finále. (20.11.2014)

Tohle by výborně fungovalo jako půlhodinový úvod k finále. Ale jako dvouhodinový film? Ani náhodou, v tomto filmu se totiž nic nestane, děj se neposune prakticky nikam a je to škoda, celý film mi bylo líto toho promarněného potenciálu, Francisi Lawrencovi prakticky nelze nic vytknout, líp to asi ani natočit nešlo, měl zde značně omezený prostor a i tak se mu místy povedlo navodit tu správnou tíživou atmosféru, jen se zkrátka celý film točí jakoby v kruhu. Hlavouni studia si hold naplní kapsy dvojnásob, ale také se to dvojnásob projevilo na kvalitě filmu. (20.11.2014)

Na třetí díl Hunger Games jsem se chystal s respektem. Trošku jsem se ho dokonce i bál. Jednička měla nápad, který mě bavil. Tedy boj v aréně. Dvojka pak měla kombinaci jak arény, tak politikaření, což už mě tak nenadchlo. Trojka mi tedy po skončení druhého dílu dala jasně najevo, že bude čistá politika a válka, čehož jsem se hodně bál. Nakonec to ale zase tak strašné nebylo. Politikaření bylo, ale dalo se to snést. Často to zachraňovala celá řada akčních scén, které byly parádní a hlavně pak herci, kteří si tento díl vysloveně vychutnávali. Především pak Moorová s Hoffmannem, na jejichž role rozhodně jen tak nezapomenu. Dokonce se přiznávám, že i když měl tenhle díl hodně much, na závěr se dokonce i docela těším. (22.06.2015)

„Order shall be restored.“ Předposlední díl Hunger Games možná nepředstavuje nejelegantnější ukázku hollywoodského vyprávění – celý film je nakonec nenaplněným příslibem něčeho ohromného –, ale v rovině mediální sebereflexe nabízí dost podnětů, abyste měli nad čím přemýšlet ještě mnoho dnů po zhlédnutí. Nočními můrami stíhaná Katniss nezískává vnitřní klid nalezením spřízněné duše a aktivním převzetím kontroly nad situací, ale akceptováním mediální role, která pro ni byla vytvořena. Pomocí šatů, počítačových efektů a bojovných replik se mění v účinný nástroj revoluce, v aktérku uměle zkonstruované reality, kterou sama postupně přestává vnímat jako něco cizorodého, oddělného od skutečného světa. Postupně se svou rolí přijímá i slovník svých stvořitelů a své chování uzpůsobuje (všudy)přítomné kameře a zájmům revoluce („Tady netoč. Nemůžu jim pomoct“). Ze situací, v nichž se trpně ocitá a z toho, jak se k ní vztahují ostatní postavy (i za její přítomnosti o ní mluví ve třetí osobě, starají se primárně o to, aby dobře působila na propagačních videích), je zřejmá její pozice pouhého symbolického objektu. Na city hrající příběh je uzpůsobován jejím spontánním rozhodnutím, což ji v podstatě znemožňuje vystoupit z příběhu. Neuvědomuje si přitom, že její osud zrcadlí osud Peety, že se sama stala kočkou tupě nahánějící světlo (možná zbytečně nápadná metafora, ale zároveň dost jasná indicie, že je chybou přistupovat k filmu jako ke klasické žánrovce). Vyrábění rebelky a prodávání revoluce se přitom děje paralelně na dvou úrovních (vnětextové a mimotextové) a film nám „jakože“ dává nahlédnout do zákulisí vlastního vzniku. Po strhující akční scéně v jinak nezvykle nespektakulárním, pomalém a znepokojivě ztišeném filmu jsou tytéž záběry útoku na rebelskou nemocnici přesazeny do kontextu propagandistického „týdeníků“, který by měl manipulovat davy, stejně jako jsme se před chvíli nechali zmanipulovat (strhnout spektáklem) my. Kamera Katniss „reportážně“ pronásleduje i ve scénách, kdy v diegetickém prostoru nikým natáčena není. Splývání stylu snímání vede k dalšímu setření hranice mezi propagandou pro obyvatele Panemu a pro nás. Zakončení filmu varujícího před zaměňováním autentického a uměle vyrobeného televizním přenosem, který má zakrýt, k čemu mezitím dochází ve skutečnosti, pak můžete vnímat jako vrcholný akt neupřímnosti průmyslu postaveného právě na podobném překrývání reality, nebo jej přijmout jako důmyslnou rebelii v mezích možností velkostudiového hollywoodského vyprávění. Žádnou rebelii by si tvůrci ovšem nemohli dovolit, kdyby nešlo o adaptaci bestselleru těžícího právě z poptávky po příbězích vzdoru proti starému řádu, jehož mnohasetmilionové tržby jsou dopředu zaručené. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Morien, Messiአ(27.11.2015)

Bavil jsem se u předchozích "arénových dílů" a bavil jsem se i u první části posledního dílu. Jo, taky mě zpočátku štvalo, že to ti chamtivci musí všechno natahovat do co nejvíce dílů, do co nejvíce let... Ale když hodnotím film jako takový, tak ten se mi líbil. Je to něco jinýho než dříve, ale neztrácí to na zajímavosti, má to skvělou atmosféru a několik výborných napínavých scén. Mě tento svět, postavy a jejich příběh prostě baví, takže jsem nakonec docela rád, že dostaneme za rok ještě další, doufejme, že opět tak povedenou, druhou část třetí knihy. Ty knihy jsem mimochodem nečetl, což možná napomáhá tomu, že se mi filmové zpracování tak líbí. 75% (22.12.2014)