Škola základ života

Jako cesta za spoznáním čs. kinematografie první republiky určitě ano, jako komedie s hereckými hvězdami téže doby... no budiž, jako vzdělávací snímek o škole a vzdělání, jak ho může řada lidí vidět, NE. Že je škola základem života, jak název napovídá, asi nelze pochybovat. Ale tenhle film je zrovna ne moc šťastnou vizitkou středních škol, kde je i v takové septimě (to jest v předmaturitním ročníku) v centru učení důraz na ,,letopočty, slovíčka a pravidla" a na jejich biflování místo logického myšlení. Chybí prostor pro samostatné myšlení, chybí vědomí mezipředmětových vztahů. Nebyla to pouze záležitost první republiky či později celého minulého režimu, ono to tak na mnohých středních školách, zejména gymnáziích funguje bohužel dodnes. ,,Myslícímu člověku je z toho špatně, ale prosťáček slaví triumf," trefně poznamenává student Benetka v světlejším momentu filmu, byť je za své názory samozřejmě potrestán. Samozřejmě ne jiný systém zobrazuje o rok mladší Cesta do hlubin študákovy duše, kterému jsem udělil plný počet, jenže tam byla myšlenka zcela odlišná a film téměř neustále bavil humorními situacemi a hlášky, zatímco moralistická "Škola" mě až na pár chvílek spíše nudila. Takže kladné hodnocení za Benetkův kritický sloh, případně úvodní "Řev septimy", po němž film alespoň možno brát jako karikaturu na středoškolské profesory. Pár scének, zejména s Ladislavem Peškem coby septimánem Čuřilem na hodině latiny, je zde vtipných a předznamenává i skvělý humor ze zmíněné Cesty do hlubin študákovy duše. 55% (02.07.2018)

Druhý komediální vrchol své doby se od sesterské CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE odlišuje zacílenějším záběrem stále komediálního a převážně humorně strukturovaného pohledu. Součástí tohoto zaměření je až satiricky nadsazovaný pohled na světla a stíny tehdejšího školství, které bylo a zůstává na absolutním vrcholu vývoje dosavadní dvousetleté historie i současnosti našich moderních vzdělávacích systémů a zařízení. Přesně se tu zrcadlí generační spektrum doby: zbytky monarchie, střední generace i dychtivé mládí Masarykovy a Benešovy republiky včetně bohatého mimoškolského života se vzájemně se prolínající vlasteneckou a rodící se konzumní tendencí v zrání těch nejmladších. V druhorepublikovém kontextu data své premiéry má film až jinotajný vlastenecký ráz nehynoucí naděje na návrat právě ztrácené svobody národní i státní. O režii, scénáři i námětu platí totéž co v případě CESTY. Superlativy jsou - a nemohou nebýt - základní součástí tohoto hodnocení. Jako agitační vnímatelný závěrečný "běh pokroku a mládí" Novotného a Gabrielové (tondy a Máni) je dobově míněn naopak jako výraz nadějí na účinnou obranu a ubránění První republiky. Řetěz až kabaretně působících scén a zliovělých výroků, obsažený ve filmu, je určitě tím nejlepším, co bylo možné dostat ze stejnojmenné Žákovy literární předlohy. Vážné se nemusí - umí-li se to - nutně potýkat s až rozverně veselým. Naopak. Poučení získané snad až neutuchajícím smíchem čas od času přerušovaným nezastíraně vážným, hloubavým zamyšlením, bývá trvalejší kovu. Smích je totiž nejlepší učitel a současně ten nejhladivější pedagog-utěšitel. (27.08.2007)

Já tyhle staré české filmy raději moc nevyhledávám, protože mě většinou nenadchnou, a to byl i tento případ. Říkal jsem si ale s ohledem na proslulost tohoto snímku a jeho umístění mezi stovkou nejlepších filmů, že bych se na něj konečně měl podívat. Stalo se tedy. Já prostě nějak nemůžu skousnout tu naivitu, která je pro tyhle snímky tolik typická. Jako komedie je to pro mě průměrná záležitost (nejlepší byla hodina němčiny, na chvostu je tenisový zápas a ten příšerný konec). Plus si neodpustím rýpnutí, že nevím, proč některé septimány hrají zdatní třicátníci. To nebyli dost dobří mladí herci? (29.10.2012)

Film ze slavného dua "študáckých" filmů té doby. Oba se mi vždycky pletly, teď v tom snad budu mít jasno. Opět skvělé režie, milé herecké obsazení, vtipné hlášky, možná jakési to poselství, životní pravdy. Ovšem neubráním se srovnávání a Škola, základ života v konfrontaci s Cestou do hlubin študákovy duše mírně pokulhává, alespoň u mě. Takže ač je to skvělý film, hodnotím sedmdesátkou. (04.05.2013)

Kto by to bol vtedy povedal, že aj po sedemdesiatich rokoch bude mať myšlienka, nápady a hlášky také nadčasové znenie a ich zmysel platí prakticky dodnes. A na tú dobu bola prakticky aj dosť odvážna. Ale jednoduchosť a prirodzenosť predčila všetky možné zápletky. A Frič bol fenomén. Však kto kedy dokázal točiť permanentne tri-štyri filmy ročne? 85%. (05.05.2007)